Po několikaletém úsilí Jana Buriana, několika našich členů, překladatelky Heleny Kadečkové a také s podstatným přispěním řady sponzorů se nám na počátku roku 2005 konečně podařilo s pomocí nakladatelství Galén nově vydat český překlad knihy Steinarnir tala islandského spisovatele jménem Þórbergur Þórðarson.

Kniha byla běžně v distribuci za cenu 250 Kč, v současné době je vyprodána .

»Velice by mě to potěšilo, kdybych mohl vidět Hrollauga a irské mnichy, jak před tisíci lety hledí na stejný kámen jako já dnes. A ještě více by mě potěšilo, kdybych viděl, jak hledí na to, nač hledívám s takovým obdivem já, na to jedinečné, co se možná nestalo na žádném jiném místě na světě, na to, když se objeví a když zmizí.
Ale není to všechno jen nesmysl? Je možné, aby tam kámen stál tisíc let? Jen si to představ! Stát ve stejné poloze tisíc let! Jakou věčností je život jednoho kamene!
Ale možná, že stát tisíc let na svahu hory nepřipadá kameni delší než nám stát tam tisíc vteřin.
A pomyšlení na něco takového mi vnáší do duše pocit stále větší a větší velikosti a prostoru a hloubky…« (úryvek z knihy)

Thórbergur Thórdarson se narodil roku 1889 v odlehlém kraji pod ledovci na jihovýchodním pobřeží Islandu. Jako sedmnáctiletý odešel na moře, ale po třech letech se vzdal svého ideálu stát se kapitánem a usadil se v Reykjavíku. Studoval na tamější univerzitě islandský jazyk a literaturu a zároveň se zabýval sbíráním lidových pověstí. Několik let byl učitelem a novinářem.

Od roku 1925 až do své smrti v roce 1974 žil Thórbergur Thórdarson jako svobodný spisovatel. Jeho stěžejní dílo Dopis Lauře /1924/, směs esejů, skečů a autobiografických črt, je považováno za první signál modernismu v islandské literatuře. Čtenářsky nejpřitažlivější jsou jeho životopisné romány Islandská šlechta /1938/, Mudrlant /1941/, Píseň o květině /1955/ a tři knihy vzpomínek z let 1956-1958. V první z nich, Kameny mluví, nám z vyprávění o autorově dědictví vystupuje plastický obraz způsobu života, jaký se na Islandu zachovával po celá staletí, od středověku až do začátku 20. století. Poznáme, co pro lidi žijící na samotách znamenala příroda, zvlášť velkolepá a bizarní za dlouhého polárního šera, a co pro ně znamenalo slunce, letní dobrodinec. Pochopíme příčiny leckterých svérázných rysů islandské povahy, příslovečné pohostinnosti a přemýšlivosti i schopnosti oživovat si liduprázdno bytostmi z neviditelného světa. (z přebalu knihy)