Osmá erupce v novém erupčním období na poloostrově Reykjanes začala 29. května v poledne severně od vrcholu Sýlingafell. Erupce je podle geologů největší ze série erupcí v sérii kráterů Sundhnúkagígar a je v pořadí osmou od začátku nového aktivního období, tedy od březnu 2021.

Předešlé erupce trvaly různě dlouho a na povrch vyvrhly různé množství žhnoucí lávy. Ta nejnovější je zatím největší v sérii. Puklina se rychle rozšířila a na povrch stále chrlí velké množství lávy.

První erupce začala 19. března 2021 v oblasti Fagradalsfjall. Trvala nejdéle - 274 dní. Byla to velkolepá podívaná, která neohrožovala obydlené území. Lidé se proto hrnuli na hřebeny Fagradalsfjall, aby erupci na vlastní oči viděli a přemýšleli o něčem jiném než o epidemii, která v té době zuřila. Následovaly dvě erupce v bezprostřední blízkosti. Byly však mnohem kratší než první. Erupce Fagradalsfjall skončila 5. srpna 2023.

U Grindavíku se později začala objevovat častá zemětřesení. Vědci začali zaměřovat svou pozornost na okolí Svartsengi a oblast severně od Grindavíku. Žhavá láva pak vytryskla na povrch 18. prosince 2023 poblíž kráterů Sundhnúksgígar. Tyto erupce byly zpočátku relativně krátkodobé, ale po nich následovala mnohem horší situace s následky pro obyvatele Grindavíku a Suðurnes, s evakuací, nedostatkem elektřiny a teplé vody. Láva tekla do Grindavíku, zničila několik domů, silnici, elektrické vedení a inženýrské sítě. Celkově tyto sopečné erupce vyvrhly na povrch méně sopečného materiálu, ale jejich síla byla větší.

Představu o velikosti erupcí si nejlépe vytvoříme podle produkce průměrného množství lávy vyvržené za den. Jednodenní erupce v únoru vychrlila na povrch 12,8 milionu metrů krychlových lávy. Pro srovnání, nejproduktivnější erupce (Geldingadalir) vyprodukovala v průměru 547 tisíc metrů krychlových lávy denně. Jinými slovy, erupce v únoru 2024 vyprodukovala více než 23krát více lávy za den než erupce v Geldingadalir.