Myslím si, že známková tvorba dost věrně odráží stav té společnosti, ve které vzniká - a to jak nejen po stránce obsahové, námětové, ale i po stránce formální, estetické. Projevují se zde vlivy ideologické, politické, hospodářské, kulturní i mnohé jiné. Nevím, jestli si vzpomenete (ti mladší nemají na co, my starší většinou už zase nemáme čím), jaké známky u nás vycházely od konce čtyřicátých let. Na jedné straně jsme si výtvory ve stylu socialistického realismu pořád připomínali různé sjezdy, obdivovali ty největší „velikány" světových dějin, oslavovali kulatá výročí nezapomenutelných událostí. Na druhé straně ale vznikala krásná grafická dílka ať už šlo o rytecky dokonale převedená jiná umělecká díla (obrazy, sochy, architektura) nebo se jednalo o původní známkovou tvorbu, na které se podílely takové osobnosti jako M.Švabinský, K.Svolinský, C.Bouda, J.Lukavský, J.Švengsbír, J.Liesler, A.Born a mnozí jiní. Nabízí se vyhodnocení tohoto období jako „nemocná společnost s vynikajícími jedinci", ale to by bylo značné zjednodušení. V každém případě se domnívám, že sbírání známek není jen hromadění majetku, ale známky jsou jednou z možností, jak se dozvědět něco víc o oblasti, která nás zajímá.

A jak je na tom se známkami předmět našeho fanatismu - Island? V dánském období (tzn. do roku 1944) resp. v jeho začátku byla známková tvorba pochopitelně poplatná svým kolonizátorům. Na známkách lze ale sledovat jejich poislandšťování tak, jak Island postupně získával svou nezávislost. Na prvních známkách, které na Islandu vyšly v roce 1873 je stejný námět - číslice v oválu jako na dánských známkách z let 1870-5 a tyto známky byly také v Dánsku tištěny. (První dánské známky vyšly již v roce 1851 a v letech 1870-2 byly používány i na Islandu.) Jsou velice vzácné a tudíž i drahé. Leckterému sběrateli pak zkazí radost ze získaného kousku vyjádření experta, že jde o falzum. O všech dopisech s těmito známkami (pravými) filatelistický svět ví a jejich majitelé se mění prakticky jen na aukcích zbohatlíků. Když někdo objeví nějaký nový exemplář, je z toho poprask a celostránkový článek v novinách. Tak tomu bylo např. v roce 1972, kdy jedna taková obálka ofrankovaná 23 známkami byla nalezena jako záložka ve staré venkovské bibli - odtud název „biblíubréfi?". Pak na čas zmizela z dohledu, aby byla pak ve Švýcarské aukci prodána za částku rovnající se cca 17 milionům islandských korun. Vzácnost těchto známek je dána nejen stářím, výší nákladu, ale i tím, že doba jejich platnosti byla, na svou dobu, velmi krátká (oficiálně platily do roku 1877). V roce 1876 tyto prvé známky totiž nahradily známky se stejným motivem ale v nové měně (skillingy a rigsdalery byly nahrazeny stejně tak, jako v Dánsku aurary a korunami) a tak zůstalo mnoho těch původních poštovně nevyužitých. Ve světě není právě běžné, že původní známky nebyly po ukončení své platnosti staženy z prodeje, ale poštmistři je i nadále prodávali (tak asi do roku 1890) jako suvenýry. Pro státní poštu na (tehdy) chudém Islandu holt byla každá zlatka (eyr) dobrá. Island pak zažil ještě jednu měnovou reformu a to začátkem roku 1981. Ani tehdy to nebyl žádný drastický útok na občany, ale jen praktická záležitost. Inflace, která se rozjela po válce, znehodnotila korunu tak, že bylo moudré ji 100 x zhodnotit. Vraťme se ale do osmdesátých let 19. století. Náměty i následujících známek jsou čistě dánské a to dánští králové tak, jak se střídali na trůnu (Christian IX, Frederik VIII, Christian X). Jediným porušením této řady byly známky z roku 1911 vydané k stému výročí narození Jóna Sigurðssona. Od roku 1925 pak už převažují islandské náměty - krajina, parlament, osobnosti) a dánští králové se vyskytují již jen ojediněle.

Na prvních známkách republiky Island z roku 1944 můžeme vidět opět Jóna Sigurðssona (obr.9). Vzhledem k tomu, že poválečné islandské dějiny (na rozdíl od našich) nebyly tak překotné a bohaté na zvraty a nepodléhaly také tak mnoho cizím vlivům, mohla se jejich známková produkce věnovat těm tématům a předmětům, které Islanďané chovají skutečně v úctě - to je především krajina, příroda (živá i neživá - z té živé pak především ptáci a květiny) a historie (události, osobnosti, staré předměty, knihy). Na islandských známkách najdeme pochopitelně i řadu jiných námětů, ale ty dvě výše zmíněné skupiny (a hlavně ta první z nich) jsou dominantní. Tak např. je zde velká soudržnost skandinávských států a ta se mj. projevuje i společnými emisemi známek. Islanďané se však cítí být i Evropany a podílí se i na každoroční akci, kdy řada evropských zemí vydává známku buď přímo se stejným motivem nebo alespoň na společné téma. Od roku 1981 jsou pravidelně vydávány vánoční známky. Islanďané se také pochopitelně na známkách rádi pochlubí svými úspěchy, uměleckými díly, připomenou zajímavá výročí (islandská i světová), ani sport není Islanďanům cizí. Až na pár výjimek (např. 1952 - S.Björnsson a 1994 - aršík se všemi čtyřmi dosavadními prezidenty vydaný k 50. výročí republiky) není, na rozdíl od většiny zemí, zvykem vydávat známky s hlavou státu - rozhodně ne takové ty běžné (říká se jim výplatní, tedy ne příležitostné). Na islandských známkách taky nenajdete žádného vojáka - vlastní armádu nemají a cizí vojáci jim asi dostatečně neimponují. Lokomotivu však ano. Jak jistě víte, na Islandu sice není ani kilometr železnice, ale přesto islandská pošta vydala v roce 1999 známku námětem úzkokolejné parní lokomotivy. Tato na Islandu jediná lokomotiva je v současné době k vidění a k prolézání v reykjavíckém přístavu.

Je také zajímavé, jakou měrou se od poloviny 90. let podílejí na návrzích známek ženy - na rozdíl např. od nás. Takže nejen prezidentka, předsedkyně nejvyššího soudu, parlament … I když je nutno připomenout, že osobou č. 1 byl v poslední čtvrtině 20. století výtvarník Þröstur Magnússon a to nejen co do kvantity. Za sebe bych řekl, že právě to nejhezčí, co v tomto období vzniklo (krajiny, portréty, ptáci, kytky) pochází z jeho dílny. Namalovat známky si tedy Islanďané umí (a není to jen zmíněný Þ. Magnússon), ale rytecké práce (pokud známky vznikaly touto technikou) a vlastní tisk známek svěřují cizincům. A tak se na tisku islandských známek podílelo nejdříve samozřejmě Dánsko, pak Anglie, Švýcarsko (velmi dlouho), Holandsko, Kanada a jiné země (mj. i Rakousko). Islandské tiskárny pak pouze občas tiskly na hotové archy známek tzv. přetisky. To se dříve dělalo, např. když došly známky určité hodnoty, nebo když se změnilo poštovné. Původní číslice s hodnotou známky se přetiskla číslicí jinou.

Pár islandských známkových internetových adres:
(aktualizováno 28.10.2007)

http://www.postur.is - oficiální stránka islandské pošty (seznam směrovacích čísel, poštovní tarify, o poště a její historii, o Islandu vůbec atd.)
http://www.stamps.is nebo http://www.frimerki.is - přehled známek z poslední doby, ediční plán na nejbližší dobu
http://www.simnet.is/gardarj/gardar1.htm - Gunnar a Gardar Jóhannsson a jejich virtuální Island (lze zde např. najít pro vybrané známky bližší povídání o nich, umístění na mapě, ale i islandské recepty a fůru dalších informací
http://www.graungaard.dk - specializovaný katalog islandských známek (1873-1944) + další zajímavé odkazy
http://www.freestampcatalogue.com – celosvětový (tedy i islandský) internetový katalog známek; v případě Islandu od roku 1922 do současnosti (starší ročníky však nejsou zdaleka kompletní)
http://www.icestamps.com – nabídka prodeje a výkupu islandských známek
http://www.pherber.com/stamps/iceland - stránky britského sběratele Paula Herbera (bibliografie islandských známek a řada odborných článků)
http://www.iomoon.com/iceland.html - sopky na islandských známkách (včetně mapy s jejich lokalizací)