vzpomínka

Před pěti lety, 30. června 2018, odešla jedna z nejvýznamnějších osobností české nordistiky, doc. PhDr. Helena Kadečková, CSc. Vysokoškolská pedagožka, překladatelka z islandštiny, staroislandštiny, norštiny a dánštiny, editorka a autorka beletrie, odborných i popularizačních pojednání o severských autorech, literatuře, kultuře a dějinách. Zvláštní pozornost věnovala mytologii a skandinávskému středověku. Nositelka mnoha ocenění za svoji práci.

Helena Kadečková (14. 8. 1932 Praha – 30. 6. 2018 Čerčany)

Narodila se v Praze, kde absolvovala gymnázium (maturita 1951), poté pracovala rok v oddělení mezinárodních styků Československého rozhlasu. V letech 1952‒1957 studovala na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy obor němčina‒dánština. Během tří pobytů na Islandu v letech 1957‒1965 absolvovala studium islandštiny na univerzitě v Reykjavíku. V letech 1958‒2011 na FF UK přednášela a vedla semináře na katedře germanistiky a nordistiky (nyní Ústav germánských studií) a soustavně budovala a rozvíjela obor severských studií.

Od roku 1959 publikovala desítky článků a studií o severské literatuře v odborných i literárních časopisech (od konce šedesátých do počátku devadesátých let zejména ve Světové literatuře) a řadu knižních předmluv a doslovů.

Samostatně publikovala knihu pro děti Óli, tvůj kamarád z Islandu (1971), dále knihy Soumrak bohů: Severské mýty a báje (1998, 2009 a 2018), Dějiny severských literatur: Středověk (1989, 1993 a 1997) či Dějiny Islandu (2001, 2009). Napsala též vzpomínky Život s Islandem (rukopis 2017, vydáno 2021).

Od poloviny šedesátých let vycházejí její překlady moderních a současných severských autorů, zejména z islandštiny (Jóhann Ólafur Sigurðsson, Þórbergur Þórðarson, Halldór Stefánsson, Halldór Laxness, Guðbergur Bergsson, Fríða Á. Sigurðardóttir, Jón Kalman Stefánsson, Auður Ava Ólafsdóttir, Gyrðir Elíasson, Sjón) a norštiny (Cora Sandelová, Knut Hamsun, Liv Ullmanová, Tarjei Vesaas aj.). Jako poslední přeložila v roce 2017 dánsky psanou novelu Advent islandského spisovatele Gunnara Gunnarssona – knihu, která ji k zájmu o severskou literaturu přivedla.

Z nejstaršího severského písemnictví přeložila Ságu o Ynglinzích a Eddu Snorriho Sturlusona (1988 a 2003), Příběh Amleta, prince jutského, jak jej ve své dánské kronice napsal Saxo Grammaticus (1996), Staroislandské povídky (s Veronikou Dudkovou, 1999), Ságu o Völsunzích a jiné ságy o severském dávnověku (s Veronikou Dudkovou, 2011). Připravila též edici Eddy (2004) v překladu Ladislava Hegera.

Její převod Snorriho Eddy a Ságy o Ynglinzích se stal v roce 1989 překladem roku v rámci Ceny Českého literárního fondu; za překlad knihy Frídy Á. Sigurðardóttir Zatímco plyne noc získala hlavní tvůrčí odměnu při Jungmannově ceně. Roku 1999 jí Mezinárodní federace překladatelů FIT udělila Medaili Karla Čapka za překládání. Za rozvíjení islandské kultury v zahraničí byla vyznamenána islandským Sokolím řádem (1991), je též nositelkou norského královského Řádů sv. Olava (1992) a Královského norského řádu za zásluhy (2002).

Zdroj: Ústav Germánských studií - Skandinavistika

Helena Kadečková: Život s Islandem

Vzpomínky Život s Islandem dopsala Helena Kadečková až šedesát let po první cestě. Čerpala v nich z vlastních poznámek, dopisů i článků, které přibližují dnes již zaniklý Island let 1957–1965. Výsledný text je stylově různorodý, místy beletristicky ztvárněný, jinde dokumentární.

V roce 1957 se pětadvacetileté absolventce germanistiky a dánštiny Heleně Kadečkové podařilo vycestovat z komunistického Československa na roční stáž na Island. Intenzivně se seznamovala s jazykem, kulturou, zvyklostmi i s pestrou společností studentů, literátů a umělců. Poznávala život jak v Reykjavíku, tak na severu, kam jezdila na sezonní práce na statek nebo jako solička sleďů.

Na další studijní cesty na Island se vydala v letech 1961 a 1965. Procestovala i obeplula celý ostrov, dvakrát se zúčastnila rybářské výpravy, týden sama stanovala na Sněmovních pláních, s kamarádem Gunnarem proputovala Západní fjordy, na jihu spatřila čerstvě vynořený ostrov Surtsey, na usedlost Hali na jihovýchodě ostrova se vracela po desetiletí. K okouzlenému pohledu tehdejší studentky se navíc přidává perspektiva pětaosmdesátileté ženy. Ta konstatuje, že se k jejímu smutku Island proměnil, avšak stále mu vděčí za to nejlepší ve svém životě. (autor: Daniela Iwashita)