část 1

Kouzelné městečko Seyðisfjörður znají především ti, kteří připlouvají na Island lodí Norröna faerské společnosti Smyril Line. Ale i mnozí turisté, kteří objíždějí ostrov, věnují část dne tomu, aby přejeli přes 1000 metrů vysoké hory a podél řeky Fjarðará s několika vodopády sklesali k fjordu a obdivovali mnohé původní a v nedávné době zrekonstruované dřevěné domy a okolní přírodu. Stejně tak přitahuje Seyðisfjörður umělce, kteří tu čerpají inspiraci.

Obec vděčí stejně jako jiná místa na Islandu za svůj vznik Dánům, kteří ve fjordu začali obchodovat v polovině 19.století, kolem roku 1843. Ale nejdůležitějším faktorem bylo založení rybí továrny Nory v letech 1870–1900. Norové zde postavili většinu jedinečných dřevěných domů a zřídili spoustu dalších zařízení na rybolov sleďů, a tak se komunita rychle rozrůstala. Statut města získala obec v roce 1895.

Dominantou města je kostel Bláa kirkjan. Původně stál na pozemku farmy Dvergasteinn, ale v roce 1882 byl přestěhován do Vestdalseyri, nejprve stál na kopci, ale když ho v roce 1894 poničilá bouře, byl přestavěn a přemístěn níže, kde zůstal až do roku 1920, kdy padlo rozhodnutí ho přemístit do srdce Seyðisfjörðuru. Jeho nynější podoba se ovšem velice liší od původní. Architektem byl G. Jónasson. V roce 1989 byl poničen ohněm při renovaci budovy a píšťalové varhany zcela zničeny. Dnes má Modrý kostel varhany nové, stejného typu jako byly ty původní.

Ulice Bjólfsgata vede podél laguny Lónið. Uprostřed ní nechal Þorsteinn Gíslason, zakladatel telekomunikace na Islandu, vztyčit 25 metrů vysokou anténu. Dříve se ulice jmenovala Gulltorg, protože domy zde byly velice impresivní na svoji dobu.

Jedním z nich byl dům zlatníka Gísli Jónssona, nebo sídlo obchodníka Stefána Th. Jónssona. Stefán si navíc nechal v roce 1907 postavit na druhé straně ulice impozantní budovu, kde sídlil jeho obchod. Všechny tyto domy byly dovezeny z Norska jako stavebnice. Zatímco ty obytné byly ve stylu typických švýcarských horských chalup, obchod nesl známky neoklasicistního vlivu. Obchodní úspěchy Stefána Th. Jónssona a vzestup komunity po prvním sleďovém boomu 1880–1900 vděčí za svůj rozkvět čilému obchodu s cizími námořníky, kteří připlouvali do přístavu, vykládali své úlovky a nakupovali zásoby i různé služby.

Avšak v roce 1922 bylo takové obchodování zakázáno parlamentem, a když v roce 1930 zasáhla Island recese, nastal i konec obchodování v Seyðisfjörðuru. Došlo k mnoha bankrotům, ten postihl i Stefána. Překrásná budova obchodu se přeměnila na tiskárnu, později na kanceláře okresního komisaře. V roce 1998 se zchátralá budova dočkala renovace.

Nynější hotel Aldan se původně jmenoval hotel Seyðisfjörður, byl postaven v roce 1898 hoteliérem Kristjánem Hallgrímssonem Nádherná budova se hned od počátku stala centrem společenského dění ve městě, ale jako hotel fungovala jen do roku 1908. V letech 1930–2000 zde sídlila banka. O tři roky později znovu získala svojí někdejší slávu přeměnou v působivý hotel Aldan.

Kousek za hotelem se nachází malý betonový dům z roku 1945. Exteriér je vyzdoben barevnými vyobrazeními dívek a rybářských plavidel. Byl to dům lidového umělce Ásgeira Emilssona, který zde žil od roku 1976 až do své smrti roku 1999. Nyní je tu jeho muzeum.

Pokračování příště :-)