(20.10.1916-29.5.1994)

"Cílem vědeckého pracovníka v diskusi s kolegy není přesvědčovat, nýbrž objasňovat a ujasňovat."

Před více než 10 lety vyšel článek nazvaný "Island známý a méně známý" (Vesmír 63, 153, 1984/5). V něm je Áskell (čti Ausketl) Löve, významný botanik, jmenován na dvou místech. Na prvním místě tam píši o překladatelce, která počátkem 60. let připravovala 2. české vydání Laxnessova románu Salka Valka a přinesla mi seznam islandských jmen rostlin z uvedeného románu se žádostí, abych k nim připsal odpovídající česká jména. Sáhl jsem tedy po určovací příručce Íslenzkar jurtir (Islandské rostliny, Á. Löve 1945), jež obsahuje islandská i latinská jména rostlin, a tak jsem mohl - dík Áskellovi (Islanďané se běžně oslovují křestním jménem) - přání překladatelky vyhovět. Na druhém místě jsem referoval o vydání knihy Flora of Iceland (Á. Löve, 1983), která botaniků a široké veřejnosti (včetně turistů) dává možnost seznámit se v anglickém jazyku zhruba s 500 islandských cévnatých rostlin. Netušil jsem ovšem tehdy, že za 10 let po vyjití citovaného květnového čísla Vesmíru z r. 1984 Á. Löve zemře. Trpěl v posledních letech Parkonsonovou nemocí, zemřel ve městě San José v Kalifornii, byl zpopelněn, urna s jeho popelem převezena na Island a uložena v rodinném hrobě.

Áskell se narodil v Reykjavíku, studoval zprvu tam, ale univerzitu absolvoval v Lundu ve Švédsku a na ní se seznámil se svou budoucí ženou a spolupracovnicí Doris. Roku 1942 získal titul PhD. a o rok později DrSc. Po válce působil jako vědecký pracovník v genetice a ve šlechtění rostlin s chotí Doris na Islandské univerzitě v Reykjavíku; pak se účastnil konkurzů v cizině a stal se nejprve docentem, později profesorem botaniky, popř. biologie na univerzitách v Kanadě (Winnipeg, Montreal) a v USA (Boulder). Kromě toho působil v řadě institucí, byl konzultantem díla Flora Europaea, předsedou Mezinárodní organizace biosystematiků atd. - a ne na posledním místě čestným zahraničním členem Československé, nyní České botanické společnosti (dále zkratka ČBS).

Á. Löve měl velký zájem o práci našich botaniků a genetiků i o jejich Společnost. Dokumentuje to více faktů, z nichž pro doplnění citovaného článku z Vesmíru uvedu aspoŇ některé jako příklad. Tak již kniha, kterou napsali Á. Löve & D. Löve, Chromosome numbers of Central and Northwest European plant species (1961) obsahuje údaje o počtu chromozomů u rostlin i z našeho území a citace prací našich genetiků a systematiků (taxonomů). Recenzi o tomto atlasu napsal K. Hrubý v Preslii, časopisu ČBS (35.86-87, 1963), z níž vyjímám: "… autoři spojují dlouholetou erudici taxonomickou s dokonalým ovládáním problematiky i metodiky cytologické. Dílo proto není pouhou kompilací, nábrž samostatným dílem taxonomickým přinášejícím řadu originálních stanovisek i podnětů k diskusi…" Dále se Á. Löve účastnil začátkem července 1962 Jubilejního sjezdu československých botaniků k 50. výročí založení ČBS, přednesl na něm v angličtině referát "Cytologie a vymezení rodů" a absolvoval všechny exkurze. Téměř současně vyšla u nás i jeho studie The biosystematic species concept (Preslia 34: 127-139, 1962). V ní autor uvádí přínos biosystematiků, pokud jde o poznání cest vzniku a vývoje druhů, jakož i jiných taxonomických jednotek (taxonů) a podtrhuje, že společným jmenovatelem pro všechny dobré druhy živočichů a rostlin je jeich vzájemná reprodukční izolace. Áskell byl velmi pracovitý a produktivní autor. Jeho bibliografie čítá přes 750 titulů.

Nyní se zmíním o Áskellovi jako o organizátoru a člověku. Byl předsedou přípravného výboru sympozia North Atlantic biota and their history (biota jsou rostliny a živočichové). Sympozium se konalo na Islandské univerzitě v Reykjavíku brzy po skončení Jubilejního sjezdu ČBS. Účastnilo se ho poměrně hodně specialistů různého zaměření biologického i geologického, a to hlavně ze severní Evropy, ale i z Ameriky. Tím byl zajištěn mnohostranný přístup při řešení základních problémů (např. přežívání biot při zalednění, jejich šíření na velké vzdálenosti, pevninské mosty…) a pochopitelně i živá diskuse k předneseným referátům. Z naší republiky pozval Áskell prof. E. Hadače a mě. Součástí sympozia byly i exkurze. Referáty vyšly v knižní podobě v jednom svazku, jehož redaktory byli Á. Löve & D. Löve (1963). Islandští geologové v knize přinášejí přímé důkazy o přežívání biot během zalednění na základě krátce před tím objevených paleontologických nálezů. U nás ji recenzoval M. Deyl (Preslia 36: 214-216, 1964) a hodnotil ji vysoce kladně. Sám bych zde rád ještě zdůraznil její závěr, v němž Á. Löve navrhuje podniknout další výzkumy, a to společně (tj. biologicko-geologické), s použitím nových metod, které blíže charakterizuje. Tento závěr, stejně jako Áskellovo jednání během sympozia, prozrazují, že to byl přírodovědec širokého rozhledu a dobrý člověk, plný nadšení, myšlenek, plánů a teorií, vždy ochotný podat pomocnou ruku komukoliv, kdo ji potřeboval. Byl mým dobrým přítelem téměř 50 let a dnas s vděčností vzpomínám, že jsem u něho a u Doris našel vždy nejen dveře, ale i srdce otevřené. Podávám mu symbolicky pravou ruku a děkuji islandsky: "Tak!"

Přepojatost, předem prijaté myšlenky a myšlenkové systémy, nadšení pro vlastní názor - to jsou pracovní vlastnosti úspěšného vědce. Když však dojde k rozporu mezi získanými údaji a milovanou teorií či předpokladem, musí vědec bez vyjímky dát přednost pravdě před láskou, vždycky se musí zachovat jako hrdina románu z viktoriánského období Alan C. Burton.