Život s Islandem a Ledový zámek / rozhovory o připravovaných knihách

Až když jsme se znali, dozvěděla jsem se od nich, s jakou nedůvěrou, či spíš zvědavostí mě na Islandu přijali. Byla jsem na Islandu prvním studentem zpoza železné opony a jejich zvědavosti se nedivím. Nevěděli ani, jestli se se mnou vůbec nějakým jazykem domluví, moje jméno bylo divné a nezapamatovatelné, příjmení jsem jim říkávala pro obveselení, takže mi prý zprvu mezi sebou říkali Chruščovová podle pro ně tehdy jediného známého Slovana za oponou; díky, že mi neříkali Stalinová. (Helena Kadečková: Život s Islandem, z rukopisu)

V posledním dílu adventního seriálu, kterým chceme přiblížit osobnost a práci Heleny Kadečkové, se zaměříme na aktuálně vydané a připravované knihy, které přeložila či napsala. Videa připravil Spolek Dobrá čeština pro domácí hospic Cesta domů, jemuž Helena Kadečková odkázala svá autorská práva.

https://www.youtube.com/watch?v=37xrhPsJWvE&feature=emb_logo
https://www.cestadomu.cz/aktuality/advent-s-helenou-kadeckovou-konci-prislibem-vyjde-kniha-zivot-s-islandem-a-komiks-ledovy

První tři videa z čtyřdílného adventního cyklu jsme nazvali podle knih, které Helena Kadečková překládala nebo se na jejich překladech podílela: Advent, Rybí koncert a Staroseverské příběhy. Poslední díl nese v titulu názvy dvou připravovaných knih: vzpomínek Život s Islandem (rukopis 2017, vyjde 2021) a komiksu Ledový zámek, který podle románu norského spisovatele Tarjeie Vesaase (1963) v překladu Heleny Kadečkové připravuje výtvarnice Martina Špinková.

Život s Islandem Helena Kadečková dopsala půl roku před svou smrtí. Knihu věnovala nejmilejším vzpomínkám na první studijní návštěvy Islandu v letech 1957–1965, tedy v době, kdy se tam z komunistického Československa málokdo dostal – o to je její zkušenost cennější. Pořídila zde mnoho diapozitivů a její snímky budou součástí knihy. Vzpomíná v ní především na přátele, které potkala mezi spolužáky na univerzitě, mezi islandskými spisovateli, jejichž knihy později překládala (zejména Þórbergur Þórdarson, Halldór Laxness a Guðbergur Bergsson), ale také při práci na venkovských statcích, při rybolovu nebo při solení sleďů na severu ostrova. Přestože autorka procestovala a obeplula celý Island, nejde o cestopis ani knihu o přírodních krásách či historii. Spíše zaznamenává srdečná setkání a pozorování lidí, zvyků či kultury „z první ruky“. Velmi silný je prožitek svobody, spřízněnosti a pospolitosti, které autorka na Islandu našla.

V dobách, kdy se na Island nemohla dostat – po většinu sedmdesátých a osmdesátých let – byla, jak vzpomíná, „s Islandem alespoň v myšlenkách“, které si mohla „užitečně hýčkat při čtení a překládání dobré islandské literatury“. Překládala ji až do konce života. Kromě moderních i současných spisovatelů a spisovatelek z Islandu (vedle výše jmenovaných též Jóhann Ólafur Sigurðsson, Halldór Stefánsson, Fríða Á. Sigurðardóttir, Jón Kalman Stefánsson, Auður Ava Ólafsdóttir, Gyrðir Elíasson, Sjón) zprostředkovala českým čtenářům několik knih norských autorů.

Jedním z nich je Tarjei Vesaas (1897–1970), který podle Heleny Kadečkové své romány tvořil jako „modely existenciální situace člověka. Víc než kterýkoliv jiný norský autor vnímal násilí ohrožující svět a destruktivní síly v člověku, ale proti démonickým běsům také elementární, člověku od přírody danou citovou výbavu, sílu lásky a soucitu,“ jak překladatelka píše v doslovu k Vesaasově próze Bělidlo. Za jeho nejpoetičtější dílo považovala Ledový zámek (1963) – „lyricky ztvárněný příběh dvou malých dívek, v němž smrt jedné z nich ve zmrzlém vodopádu zmrazí i schopnost druhé obcovat s ostatními lidmi“. Próza získala Cenu Severské rady a v roce 1975 ji Helena Kadečková přeložila do češtiny. Dočkala se řady adaptací a nyní malířka Martina Špinková pracuje na její komiksové podobě pro domovské nakladatelství Cesta domů.

„Je to knížka o smrti, o truchlení, o přátelství, křehkosti a síle a to jsou témata, která rádi v Cestě domů zpracováváme, protože souvisejí se životem a s konečností života, a zároveň je v ní hodně fantazie a snahy překonat strach. Vypovídá také o tom, jak ve chvíli, kdy vstupujete do dospělosti, je potřeba ten strach zásadně překonat a setkat se s konečností, se smrtí a nenaplněností,“ říká Martina Špinková a pokračuje: „Ledový zámek mě opravdu okouzlil. Něčím, co přeskočilo od autora k překladateli a co má šanci přeskočit i ke čtenáři: fantazií, jazykem, bohatými obrazy. Přemýšlela jsem, jestli se sem vůbec vejdu s malovanými obrázky, ale nakonec jsem cestičku objevila a pokusím se o ni.“

Kromě obou knih, které teprve vyjdou, lze ještě připomenout překlady a původní práce Heleny Kadečkové, které vyšly v posledních letech.

Začátkem tohoto roku vydala Filozofická fakulta Univerzity Karlovy antologii staroseverských příběhů o skaldech „A tehdy pronesl strofu…“, kterou uspořádal Jiří Starý se spolupracovníky a kam byly zařazeny i dva překlady Heleny Kadečkové (o antologii více viz předchozí díl seriálu).

Nakladatelství Kalich letos znovu dotisklo novelu Gunnara Gunnarssona Advent o pastýři Benediktovi, který rok co rok v nečase, sněhových závějích a tmě hledá v horách ztracené ovce a přivádí je domů. Již dříve Kalich vydal v překladu Heleny Kadečkové novelu současného islandského autora Gyrðiho Elíassona Kniha od řeky Sandá (2013). Pro téže nakladatelství převedla z norštiny komorní prózu Tarjeie Vesaase Bělidlo (1946, česky 2015), symbolický příběh o obtížné komunikaci mezi blízkými a o lidské touze odejít ze světa v čisté bílé košili.

Nejvíce beletristických překladů Heleny Kadečkové vydalo v posledním desetiletí nakladatelství dybbuk – z těch starších lze jmenovat Laxnessův román Křesťanství pod ledovcem (2011) nebo Sjónovu prózu Měsíční kámen (2015). Již podruhé vydal dybbuk Hamsunův román Hlad, předloni zas nově ilustrovaný Soumrak bohů – severské mýty a báje, jak je převyprávěla Helena Kadečková. Kniha se už stihla vyprodat, avšak nakladatelé Šárka a Jan Šavrdovi plánují na jaro dotisk. Doufají také, že se v budoucnu vrátí ke knize současného islandského autora Jóna Kalmana Stefánssona Letní světlo, a pak přijde noc (2005, česky 2009) a že ji dybbuk představí v nové grafické úpravě v beletristické řadě scribere belle.

Pro české čtenáře bude tedy život s Islandem a severským písemnictvím vůbec v překladech a knihách Heleny Kadečkové pokračovat. Lze to přičíst k dobru též překladatelkám a překladatelům, kteří na její práci navazují. Na závěr proto poslední dobrá zpráva pro příznivce severské literatury: nakladatelství Kalich vydalo před několika dny druhou část volné trilogie Islanďana Gyrðiho Elíassona, která začala Knihou od řeky Sandá. Jmenuje se Okno na jih a přeložila ji Marta Bartošková.

Všem čtenářům přejeme pokojné, láskyplné Vánoce, pevné zdraví a radostnou četbu.

(Článek je upravenou verzí textu psaného pro webové stránky Cesty domů.)