Třetí díl ze série bych chtěl věnovat obecným problémům pobytu na Islandu, s jakými se tu může běžný středoevropan, obzvláště pack Čech, potýkat. Vaše vlastní zkušenosti z extrémních zážitků a expedic, případně zcela odlišné poznatky jsou opět vítány!
Počasí, jiná nebezpečí, a co vůbec s sebou
Asi první věcí, která bude každého zajímat, je, co si vlastně vzít na sebe a jak se vybavit proti nepřízni Islandského počasí. Může se to zdát nepodstatné, ale ve skutečnosti na tom závisí, zda si člověk bude moci tuto zemi opravdu vychutnat, nebo zda tu bude jen trpět. Silácké řeči dobrodruhů zde skutečně vyváží jen zatínání zubů, případně klení. Island vám zaručeně zajistí dostatek dobrodružných zážitků i když budete mít pocit, že jste luxusně vybaveni.
Vše samozřejmě záleží na tom, co máte na Islandu v plánu. Jedete-li s cestovní kanceláří se zajištěným ubytováním do Reykjavíku, ke Geysiru a Gullfossu, nebudete potřebovat nic extra, kromě slušné větrovky a svetru. Situace se ovšem výrazně změní, vydáte-li se na vlastní pěst do islandských pustin.
Zlí jazykové tvrdí, že na Islandu žádné počasí nemají, alebrž jenom ukázky počasí. Počasí se může výrazně změnit během několika minut (doslova!). Zcela čistá obloha se zatáhne i do půl hodiny a naopak. Vyrazíte-li si na procházku do ulic Reykjavíku za slunného počasí, můžete se za chvíli vracet zpět v dešti a vichřici. Drobný deštík může za deset minut zmizet beze stopy, nebo se změnit v smršť. Klidně vás mohou celé dny spalovat sluneční paprsky, nebo taky vyplavovat dešťové řeky. Ve vnitrozemí a na písčinách jižního pobřeží navíc hrozí s větrem i písečná bouře, trhající nejen stany, ale obrušující i karoserie automobilů.
Základem všeho trápení je vítr. Vítr v pojetí našem je na Islandu mírným vánkem, bez něhož by Island ani nebyl Islandem - tím mám na mysli vítr od 3 do 8 metrů za sekundu. Islandský vítr začíná na 10 a končí u 20 metrů za sekundu. V některých oblastech se s ním setkáte i za "klidných" letních dní. V zimě je celkem běžný i v ulicích Reykjavíku. Pořádný vítr začíná nad 20 metry za sekundu a končí u 40. V létě se vyskytuje většinou na opravdu specializovaných místech (například pod horou Hafnarfjall, na hlavní silnici mezi Reykjavíkem/Akranes a Borgarnes). V zimě se opět objevuje kdekoliv. Při těchto větrech se stává pouhá chůze poměrně náročným úkolem, ne-li zhola nemožným. V kombinaci se sněžením může být i oficiálním důvodem zrušení např. školního vyučování (hlásí se ráno v rozhlase), což se většinou týká jen základních škol, ale jednou za několik let to postihne i dospělé. Extrémy ve formě větrů, jejichž rychlost sahá k 60 metrům za sekundu (t.j. kolem 200 km/h) už neradno zažít, neboť hrozí poškození celých domů (dokonce i těch islandských).
Díky větru prší a sněží málokdy zezhora dolů. Déšt a sníh je člověku vmetáván do očí, pod bundu i do rukávů. Zapomeňte na pláštěnky a raději i všechna poncha a podobné ochrany. I deštník můžete rovnou nechat doma. Jedinou jistotou je kvalitní nepromokavá bunda (např. z GoreTexu), kterou lze důkladně zapnout a stáhnout kolem pasu, rukou a kapuci kolem obličeje tak, aby vám nelezla do očí ani aby ji neodfoukl vítr. Další funkcí větru je, že narušuje mikroklima, které si člověk udržuje pod oblečením kolem těla, a tím ještě zhoršuje teplotní efekt. Islandský vítr vám zaleze pod bundu i všechny svetry, a i když je venku pět stupňů nad nulou, můžete doslova mrznout. Jedinou obranou je opět kvalitní teplé oblečení, které dobře přiléhá k tělu a na němž je možné všechny otvory stahovat. Pro představu přikládám tabulku objektivních teplot a subjektivního teplotního efektu na tělo, v závislosti na síle větru. Jak vidno, za běžných islandských větrů je subjektivní teplota třeba o 10 až 20 stupňů nižší, než reálná teplota naměřená teploměrem: při teplotě 0 stupňů celsia a rychlosti větru 20 m/s má vnější prostředí na vaše nechráněné ruce stejný efekt, jako by bylo -20 stupňů (ukázková tabulka odpovídající všedním poměrům poklidné islandské zimy - v levé horní části do velké míry i léta - je převzata ze stránek plzeňského horolezeckého oddílu Západočeské univerzity, kde ji najdete v celé šíři a mimo ní ještě další zajímavé tabulky "z oboru").
| Teplota pociťovaná na nechráněné kůži v závislosti na rychlosti větru | ||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| vítr v m/s | teplota ve stupních celsia | |||||||||||
| 8 | 6 | 4 | 2 | 0 | -2 | -4 | -6 | -8 | -10 | -12 | -14 | |
| 2 | 7 | 5 | 3 | 1 | -1 | -3 | -5 | -7 | -9 | -11 | -13 | -15 |
| 4 | 3 | 1 | -2 | -4 | -7 | -9 | -11 | -14 | -16 | -19 | -21 | -23 |
| 6 | 0 | -2 | -5 | -8 | -10 | -13 | -16 | -18 | -21 | -23 | -26 | -29 |
| 8 | -2 | -5 | -7 | -10 | -13 | -16 | -19 | -21 | -24 | -27 | -30 | -33 |
| 10 | -3 | -6 | -9 | -12 | -15 | -18 | -21 | -24 | -27 | -30 | -33 | -35 |
| 12 | -5 | -8 | -11 | -14 | -17 | -20 | -23 | -26 | -29 | -32 | -35 | -38 |
| 14 | -5 | -9 | -12 | -15 | -18 | -21 | -24 | -27 | -30 | -33 | -36 | -39 |
| 16 | -6 | -9 | -12 | -15 | -19 | -22 | -25 | -28 | -31 | -34 | -37 | -40 |
| 18 | -7 | -10 | -13 | -16 | -19 | -22 | -26 | -29 | -32 | -35 | -38 | -41 |
| 20 | -7 | -10 | -13 | -16 | -20 | -23 | -26 | -29 | -32 | -36 | -39 | -42 |
| 22 | -7 | -10 | -14 | -17 | -20 | -23 | -26 | -30 | -33 | -36 | -39 | -42 |
| 24 | -7 | -10 | -14 | -17 | -20 | -23 | -27 | -30 | -33 | -36 | -39 | -43 |
| 26 | -7 | -10 | -14 | -17 | -20 | -23 | -27 | -30 | -33 | -36 | -39 | -43 |
Bezprostředně v ohrožení větru bývají i stany. Vyplatí se investovat do kvalitního a stabilního stanu, který vydrží i silné nápory větru. Nelze spoléhat ani na kotvení a vypínání, neboť v Islandském terénu se vám nemusí často podařit kolík do země zastrčit vůbec kvůli kamenům, nebo se naopak snadno vyvrátí, jelikož půda je měkká a věčně rozmáčená. Běžný stan se snadno zdeformuje a v extrémních podmínkách se může roztrhnout i uprostřed deštivé noci. Je proto dobré i dobře volit, kde vůbec stanovat. Ani kvalitní stan nevydrží vše. I pokud bydlíte v bezpečí pevných zdí, neodcházejte daleko, aniž byste zavřeli okna. I pouhou větračkou může vítr do pokoje nahnat nemalé množství vody.
Další, a možná tou úplně nejdůležitější součástí výbavy na turistiku jsou na Islandu boty. Na nich záleží snad úplně nejvíce, jak se budete celou dobu fyzicky cítit. Už první polistopadoví turisté zde rychle zjistili, že české pohorky, s nimiž prošli desetkrát Tatry, vydrží tak jednu výpravu lávovým polem, plným sklovitých úlomků, na Heklu a (v lepším případě) zpět. Slavné vojenské "kanady" na tom nejsou o moc lépe. A boty, které jste nepromáchali za celý život, tu třeba promáčíte za hodinu a už je neusušíte. Nepomohou ani všemožné impregnace a vosky. Investice do kvalitních GoreTexových bot v hodnotě 3,5-6 tisíc se ukáže být mnohem menším luxusem, než se člověku, zvyklému na domácí turistické stezky ve stylu městského parku, může na první pohled zdát. A nezapomeňte si pořídit do pevných bot i speciální ponožky, jinak si nohy v pevných botách nejen otlačíte či odřete, ale i snadno zapaříte.
Kromě běžných bot na vysokohorskou turistiku oceníte na mnoha místech i nějaké boty na brození řek. Bosá noha nejen snadno promrzne a stejně ztratí cit, ale navíc si ji můžete pořezat o případné ostré kameny na dně řek. Populárním řešením českých turistů jsou klasické české cvičky, zvané též "jarmilky". Poslouží snad dobře i lehké plátěnky či cokoliv, co dobře schne. Sandály, byť pevně sedící na noze, nejsou moc doporučované už proto, že jsou zcela otevřené proudící ledové vodě a stabilita v nich není právě nejlepší.
I v létě se vám patrně budou hodit rukavice a čepice (tu může do jisté míry nahradit i kapuce bundy). Krátké rukávy a nohavice upotřebíte (hlavně díky větru) asi jen zřídka, pokud nejste opravdu otužilí. V dlouhých lze ostatně vydržet i vedra nad 20 stupňů celsia, vetšinou už díky zmiňovanému větříku. Zato počítejte i s ostrým slunečním svitem. Nejen na ledovcových pláních se mohou hodit sluneční brýle a opalovací krém (ovšem s UV filtrem!). Plavky jsou nepostradatelné každopádně, vzhledem k horkým pramenům a termálním koupalištím. Bez přípravků proti komárům se na většině míst obejdete. Populární výjimkou je jezero Mývatn, kde vládnou muchničky. Jejich obtížnost nespočívá ani tak v kousání (i když prý v určitém období skutečně i koušou, alespoň někoho ;-)), jako v miniaturním rozměru a obrovském množství. Nalétají člověku s oblibou do očí, uší, úst i nosu, nejen při každém nádechu. Další jejich oblíbenou činností je zaplétání se do volných vlasů. Speciální a jemné síťky se tu mohou dobře uplatnit (a vítr je v těchto místech naopak velmi vítán!).
Pod teplý spacák si také vemte teplou karimatku. Noční teploty klesají i v létě pod nulu, zvláště na severu ostrova, a výrazněji třeba už koncem srpna. Nemáte-li samonafukovací, stačí i dvouvrstvá pěnová. Tzv. alumatky nechte doma. Nejen, že jejich izolační schopnosti jsou minimální, ale na špičatých kamínkách vás od fakírova lože nezachrání. Také asi oceníte stabilní a výkonný, větrem jen tak nesfouknutelný vařič a vhodné nádoby na vaření. Termoska se zásobou teplého pití na delší výpravě také neuškodí. Specialitou, kterou člověk ocení když je nejhůř, může být také speciální rychloschnoucí ručník.
Orientace v islandské pustině není vždy jednoduchá. Orientačními body mohou být místy jen vzdálené hory. A cesty často vůbec neexistují. Toky řek se mohou měnit z hodiny na hodinu. Mít dobrou mapu je v pusté oblasti nepochybně nezbytnost. Bohužel, kvůli výrazným magnetickým odchylkám nelze mnohde spoléhat ani na kompas, snad jen na GPS či šestý smysl. Poztrácíte-li se navzájem v mlze (individualisté riskují v pustině hodně!), může se hodit píšťalka. Pokud někam odbočujete, vyplatí se dobře si zapamatovat cestu, je-li vůbec podle čeho. Svahy hor v podobě štěrkovitých náspů jsou zrádné, neboť po nich lze opravdu snadno sjet jako po prudké haldě písku, ale ostré kameny (narozdíl od písku) řežou jako nože. Ani drobný travnatý porost nesvědčí o nějaké stabilitě a pevnosti svahu. Ujet pod nohama vám může celý drn nebo kus trávníku. Dokonce i překvapivě velké kameny či balvany se mohou viklat, nebo dokonce uvolnit. Island je země mladá a neustále v pohybu. Skalní římsy, převisy a skalní mosty se čas od času zřítí. Obzvláště nebezpečné jsou drnové převisy, přesahující okraje skal a útesů (to ovšem zezhora vidět není!), kluzké mokré travnaté i kamenné svahy kolem vodopádů. Snadno lze uklouznout i na okrajích řek či na kamenech na mořském pobřeží (nejlépe na slizkých chaluhách za odlivu). Populární smrt během zlomku vteřiny a zcela beze stopy nabízejí také tzv. tekuté písky, s nimiž se setkáte obzvláště pod ledovcovými splazy na písčité pláni. Nebezpečí spojená s ledovci a pohybem po nich (nebo jen v jejich blízkosti) jsou asi všeobecně známa a patřičná výbava a zkušenosti jsou tu žádoucí.
Ani pokud nemáte peníze na drahou výbavu za několik desítek tisíc, nezoufejte. Trocha opatrnosti a správný odhad sil a možností, jakož i výdrž a nadšení, vám pomohou zažít i tak na Islandu spoustu pěkných chvil. Důležité je i pro vybavené mít alespoň nějaký přehled o předpovědi počasí (viz první část o cestování po Islandu) a představu o oblasti, do níž se chystáte na výpravu. Při nejhorším vám určitě vždy pomohou místní obyvatelé, nebo v pustinách alespoň záchranné chaty. Rozhodně se vyplatí diskutovat cestu a počasí s místními. Rady zkušených domorodců mohou ušetřit mnoho problémů, nebo doslova zachránit život. Obzvláště se vyplatí se dobře poradit o experimentálních cestách, výstupech do hor a průsmyků (zvláště v nejistém počasí), brození řek, a podobně. Doporučení se nevyplatí podceňovat. A nezapomeňte, že nikdy není ostuda se vrátit!
Kde spát
Po celém Islandu najdete samozřejmě spoustu možností pohodlného spaní, od trvalých hotelů a hostelů, přes sezónní hostely a ubytovny v prostorách škol, které jsou přes prázdniny volné, až po ubytování na venkovských statcích, kde vám kromě pokojů, chatiček či místa pro stan nabídnou třeba projížďku na koni. Všechny tyto možnosti ubytování jsou všeobecně propagovány v informačních centrech i na internetu, stejně jako obyčejné kempy.
Ceny ubytování se pohybují od několika tisíc ISK za noc v hotelu až po 2000 (mimo sezónu i méně) ISK za lůžko v ubytovně. Přespání v kempu stojí obvykle kolem 750 ISK za osobu (obecně 600-1000 ISK). Pokud v kempu není recepce, nebo je zavřená, vybírá poplatky obvykle navečer nebo časně dopoledne někdo ze statku, k němuž kemp (pozemek) přináleží. Kempy v geotermálně aktivních oblastech mají obvykle v ceně i neomezenou teplou sprchu (někdy dokonce i vlastní horký hrnec!), jinak to ovšem není vždy pravidlem. Pokud vám nejde jen o rychlé osprchování, vyplatí se spíše investovat do návštěvy nejbližšího termálního koupaliště, než krmit mincemi časované automaty na teplou vodu. Otevřená koupaliště s teplou (až horkou) vodou jsou snad nejvyhlášenější islandskou vymožeností, kam chodí pravidelně (obzvláště za špatného počasí a v zimě) relaxovat do tzv. "horkých hrnců" i domorodci, a nezřídka zde vedou i filozofické a politické diskuse, nebo dokonce obchodní jednání. Vstupné se pohybuje kolem 300 ISK. Často lze využít různých slev ve formě předplatních kuponů, platných v rámci Reykjavíku například na všech městských i příměstských koupalištích.
Ač se turistické propagační materiály snaží přesvědčit cestovatele o opaku, na Islandu platí, stejně jako jinde ve Skandinávii (s výjimkou Dánska a z praktických důvodů i Faerských ostrovů), právo volného pohybu, podle nějž má každý právo se volně pohybovat volnou krajinou a případně zde i přespat, pokud dodržuje základní pravidla slušnosti a ohleduplnosti k přírodě i ostatním lidem a zvířatům a neokupuje bez dovolení soukromé kultivované pozemky. Kromě soukromých pozemků je ovšem třeba dbát také zvláštních pravidel v rámci národních parků či jinak chráněných území - informace lze získat obvykle v informačních střediscích či turistických chatách, kde lze v případě potřeby také zaplatit poplatky za povolení k přespání. Na druhou stranu ovšem dává do jisté míry za pravdu turistickým materiálům i samotná realita - pokud totiž někde na Islandu najdete kus rovného (natožpak ještě pohodlného!) místa k postavení stanu, je to místo rovné obvykle proto, že je součástí nějaké soukromé pastviny, a obvykle je rovnou obehnáno plotem. Poněkud lepší je situace samozřejmě v divokém vnitrozemí, kde ovšem občas čekají na cestovatele prozměnu mnohem zákeřnější nástrahy, než jen zmatené domácí zvěrstvo či rozzuřený sedlák s vidlemi.
Než si na Islandu postavíte stan, dobře si rozmyslete kde a jak. I když po dlouhém hledání najdete kus použitelného plácku, není ještě zdaleka vyhráno. Island je zemí v pohybu, ze skal zde padají kameny, hladiny divokých řek stoupají, klesají a dokonce mění koryta i během několika hodin nad veškerá očekávání středoevropanů, útulný dolíček se během krátkého deště zmení v bažinu či dokonce bazének (pokud ne přímo řeku), a pokud vás na písečných pláních zastihne prachová bouře, zbyde vám ze stanu třeba jen kostra ;-). Nejběžnější komplikací jsou pochopitelně extrémní výkyvy počasí a zvláště pak silný vítr. Jak již bylo řečeno, před cestou na Island si raději poříďte nekterý ze stanů obzvláště odolných proti větru a při každém postavení ho pečlivě vypněte ze všech stran. Je možné, že ho budete večer stavět v "naprostém bezvětří" a ráno vás jeho prohnutá střecha bude pleskat do obličeje. Ani větrem zcela roztrhané stany nejsou neobvyklým jevem, zvláště pak ve vnitrozemí. Pokud váš stan není zcela symetrický, je vhodné při stavbě také zvolit nejlepší strategii nasměrování a vypnutí podle toho, odkud může vítr nejspíše přijít. Silné větrné proudy se s oblibou přelévají z moře na pevninu a obráceně. Zvláště exponovaná jsou místa pod horskými průsmyky a jinými průrvami v hradbě hor, na poloostrovech jako je Snæfellsnes, nebo například zmíněný populární úsek okružní silnice pod horou Hafnarfjall u Borgarnes, kde i za jinak klidného léta vítr zkouší téměř neustále vyšťouchnout projíždějící automobily ze silnice nárazy s rychlostí kolem 40m/s.
Co jíst
Kolik utratíte za stravu na Islandu záleží především na individuální míře mlsnosti vašeho jazýčku. Na Islandu se stejně jako jinde ve Skandinávii obzvláště cení lidská práce, takže na návštěvu restaurace si připravte raději několik tisíc korun, na skromnou návštevu kavárny či levnější pizzerie vám postačí i několik stovek. Zdá-li se vám to příliš, do výroby stravy bude asi lepší investovat vlastní čas a práci. Mnohé surové potraviny se dají na Islandu pořídit za ceny srovnatelné s těmi našimi, pokud člověk ví co a jak a hlavně kde. Nejlevnější je obchodní řetězec "Bónus" a nové též "Króna", jejichž prodejny najdete na několika místech v Reykjavíku a okolí (jednu malou dokonce přímo na hlavní třídě Laugavegur), ale jen poskrovnu jinde (Ísafjörður, Akureyri, Egilsstaðir…). K běžným obchodům patří řetězcejako například Hagkaup, Nýkaup, Nóatún, apod. - zvláště v rámci zvláštních přechodných akcí u konkrétního zboží. Jistotou večerního i nočního, ale už dražšího nákupu jsou 24-hodinové prodejny "1011". Počítejte s tím, že v "1011" zaplatíte za stejné zboží běžně až o 50% více než v Bónusu, ale někdy také i více než dvojnásobek!
Za snesitelné ceny lze pořídit základní suroviny, jako je mouka, prášek do pečiva či sušené droždí, špagety (1kg od 50 ISK), konzervovaná zelenina, případně i americké konzervy s hotovými omáčkami na těstoviny či pizzu. Milovníci ovesné stravy mohou také přežívat celkem ekonomicky díky laciným kilogramovým balíkům müsli. Relativně snesitelná je na Islandu také cena levnějších instatních bramborových kaší nebo třeba čínských polévek (alespoň ve zmíněném Bónusu). Stejně jako u nás lze i na Islandu kupovat za ceny srovnatelné s těmi našimi prakticky všechny neznačkové výrobky nejisté kvality a chuti: v prodejnách Bónus je to "Euroshoper" a v Króně pak "Super".
Vzhledem k tomu, že už i u nás ceny potravin za poslední léta nenápadně, ale jistě stouply, nezbývá moc typů potravin, které by se vyplatilo na Island ze střední Evropy tahat (s výjimkou těch zakázaných) kvůli úspoře několika korun. Vhodným importním artiklem jsou snad ještě lehké a snadno skladovatelné instatní potraviny (polévky, omáčky, apod.), které v batohu ani kufru nezaberou příliš místa, ale jejichž cena (číselně) se na Islandu opět řídí (narozdíl od stávajícího kurzu obou měn) pravidlem desetinásobku ceny české.
Největší záludnosti v cenách číhají na neznalého cestovatele hlavně v případě obvykle poměrně drahého ovoce, zeleniny, vajíček a pečiva. Plátkový toustový chléb lze v Bónusu vyjímečně pořídit i pod 100 ISK, ovšem jeho běžná cena se zde pohybuje kolem 130 ISK. Některé takovéto potraviny mohou svou cenu měnit nejen z týdne na týden, ale také ze dne na den, a to bez ohledu na jejich datum výroby či trvanlivost.
Poměrně stabilní (a vysoké) jsou naopak ceny masných a obzvláště pak mléčných výrobků (zvláště vzhledem k přísnému zákazu importu těchto výrobků, stejně jako rostlin a všeho "živého": ani se nepokoušejte nic takového nesušeného či - důkladně a prokazatelně - nekonzervovaného na ostrov propašovat). Například ceny sýrů jsou téměř totožné (od 800 ISK za kilogram) ve všech prodejnách. Bónus nabízí (hlavně na masné výrobky) cosi jako několikaprocentní "slevu u pokladny". Ceny mléka, jogurtů, islandského skyru, apod. se také liší jen nepatrně podle konkrétní prodejny (85 ISK za litr mléka, 165 ISK za ochucený skyr či jogurt 500g). Oproti logickým očekáváním jsou zde poměrně drahé i ryby, obvykle dokonce dražší než jiné maso.
O děsivých cenách alkoholu a cigaret jsem se již nepochybně zmínil v předchozích článcích. Ostatně i přísné limity a pravidla importu těchto výrobků do všech severoevropských zemí (i jen pro vlastní spotřebu) jsou všeobecně známy.
Peníze
Pokud nemáte platební kartu nebo přímo zásobu hotovosti v islandských korunách, je vhodné si s sebou přivézt potřebnou hotovost nejlépe v eurech nebo amerických dolarech. Vzhledem k tomu, že islandská koruna v posledních letech několikrát velmi výrazně změnila svou hodnotu, je těžké předpovědět aktuální kurz, v současné době (2007) se ovšem pohybuje mezi 30-35 českými halíři za 1 ISK. Na rozdíl od naší země je ovšem nejvýhodnější na Islandu vyměnit cizí peníze za místní měnu v jedné z místních bank, např. Landsbanki nebo Kaupþing. Pouliční směnárny se zde téměř nevyskytují, a pokud ano, je jejich kurz výrazně méně výhodný. Islandské bankovní služby jsou ostatně vůbec, ve srovnání s těmi českými (zvláště po všeobecných nehorázných poplatcích zavedených v posledních letech), paradoxně téměř doslova zadarmo.