Osmého února uplynulo dvacet let od smrti jednoho z nejvýznamějších islandských autorů, nositele Nobelovy ceny za literaturu.

Halldór Kiljan Laxness se narodil v Reykjavíku, kde vystudoval střední školu. Hodně cestoval po Skandinávii a Evropě. V roce 1922 přestoupil na katolickou víru a prožil několik měsíců v klášteře Clervaux v Lucembursku. Poté odjel mj. do USA a po návratu roku 1930 se rozešel s katolismem, stal se stoupencem socialismu.

Po krátké učitelské kariéře se Halldór Kiljan Laxness stal svobodným spisovatelem, plně se věnoval novinářské činnosti a literatuře. Celý život prožil na Islandu, hodně cestoval.

Halldór Laxness se angažoval v mírovém hnutí, v šedesátých letech se rozešel s levicí, ale i z jeho pozdějších let je patrné hluboké sociální cítění.

V roce 1955 byla Halldór Laxnessovi udělena Nobelova cena za literaturu.

Dílo Halldóra Laxnesse:

Laxnessovo dílo je tematicky i žánrově mnohotvárné, psal básně, prózu, dramata a eseje. Převládá však próza a z ní obzvláště romány. Typické pro autora je, že obdařuje své romány aktuálním poselstvím, které se týká obecně lidských problémů.

Romány:
Velký tkadlec kašmírský - 1927, navazuje na podněty evropské moderny

Salka Valka I - II, 1931, 1932 - tímto románem začínají autorovy sociální romány z islandského prostředí, které ho proslavily. Dějová osnova díla je založena na konfrontaci dvou ženských osudů, matky a dcery. Dcera naproti osudu své matky, překonává dávný ženský úděl, není již obětí osudu a stává se jeho tvůrkyní.

Na islandském venkově se odehrává děj dalších románů:
Svobodný lid - 1934
Úsvit nad slatinami - 1935

Světlo světa - 1937 - 40, tetralogie je románem o géniovi, který v obraně před světem tmy (fašismu), žije ve vnitřní emigraci.

Islandský zvon - 1943 - 46, trilogie v níž se za symbolickým obrazem dánského kolonialismu kolem roku 1700 skrývá protest proti americkému ekonomickému pronikání na Island.

Atomová stanice - 1948, přímý protest proti budování americké vojenské základny na Islandu - 1952, v historickém námětu z 10. století se autor zamýšlí nad rozdílným chápáním vikinských výbojů

Znovunalezený ráj - 1960, děj je zařazen do prostředí mormonů v Americe

Křesťanství pod ledovcem - 1968, román i drama z islandského prostředí

Vzpomínkového rázu jsou romány:
Kronika kraje - 1970
Litanie o Božím daru - 1972

Halldór Laxness psal také povídky:
Kroky lidí - 1933
Knížka o sedmi písmenech - 1964

Knížka básní - 1929, surrealistická sbírka pochází z doby mládí

Dramata psal od padesátých let:
Sluníčko Islandu - 1950
Prodaná ukolébavka - 1954

V šedesátých letech vytvořil několik experimentálních dramat se silným vlivem magična. Řada Laxnessových románů byla zdramatizována a zfilmována. Podnětné jsou i jeho eseje a četné překlady.