většinou bezpečnou

Přírodní události jsou přirozenou součástí v životě Islanďanů, kteří pojímají s humorem, jak zahraniční média zveličují jakoukoli zmínku o erupci na ostrově. Island si můžeme představit jako jednu velkou sopku. Nebýt vulkanické činnosti, ostrov by se ani nevynořil z oceánského dna, takže by neexistoval.

V pondělí 5. 9. 2014 jsem spolu s ostatními vědci měla příležitost letět nad současnou puklinovou erupcí v oblasti Holuhraun. Stejně tak v roce 2010, 27. března, jsem vyšla k jiné puklinové erupci na vrcholu Eyjafjallajökullu. Pohled a přístup k přírodním událostem se za tyto poslední roky změnil. Na Islandu dochází průměrně k jedné erupci každý 3.-4. rok. Ne všechny erupce jsou ovšem explosivní (tj. doprovázené výbuchem a velkým množstvím sopečného materiálu). Nádhernou podívanou jsou právě erupce efuzivní, při kterých dochází pouze k výlevu bazické lávy v podobě fontán a lávových řek. Tyto erupce jsou známé například z Havajských ostrovů, ale i na Islandu jsou velmi časté. Nedochází při nich k výbuchům, ani spádu sopečného materiálu. Koncentrace jedovatých plynů se ovšem nesmí podceňovat.

V roce 2010 se na Eyjafjallajökullu otevřely dvě pukliny, ze kterých poklidně vytékala láva. Pro Islanďany se naskytla skvělá příležitost si tento úkaz prohlédnout doslova na dotek. Místní úřady v tom nikomu nebránily, na Islandu to do té doby bylo celkem běžné. Po třech týdnech průvodů lidí k erupci se ovšem zesílila zemětřesení, signalizující postup magmatu směrem k povrchu, a oblast byla okamžitě uzavřena. Dne 14. dubna 2010 došlo k výbuchu a nikdo nezemřel. Islandské předpovědní centrum je jedno z nejúspěšnějších na světě při předpovídání erupcí.

Od té doby zesílil tlak na Island ze zahraničí, aby byl na příští erupci perfektně připraven. Také si ostrovních sopek začala všímat zahraniční i česká média, která ve většině případů úmyslně přeháněla situaci a podávala neúplné katastrofické informace, o kterých ani sami Islanďané nevěděli. Také už není pro turisty možný přístup k erupci „na dotek“. Zpětně mi přijde, že v roce 2010 možná úřady měly přístup částečně omezit. Jenže pro nás, obdivovatele přírodních úkazů a dobrodruhy, to byl jeden z nejúžasnějších zážitků v životě. Na závěr bych tedy z pohledu přírodovědce ráda varovala televizní diváky před přehnanými reportážemi na téma islandských sopek nutně spojených s kolapsem leteckého provozu a poděkovala Českému rozhlasu za podávání realistických informací na toto téma.

Fotografie z puklinových erupcí na Eyjafjallajökullu 2010 a v Holuhraunu 2014

Z Islandu Pavla Dagsson Waldhauserová – Islandská Universita a Islandská Zemědělská Universita

Holuhraun 5.9.2014