Ačkoliv je dnes na trhu až přebytek všemožných průvodců, mnoho lidí se stále táže na zcela základní informace o možnostech cestování, studia, práce a života na Islandu. Tento článek by měl být, spíše než jen formálním výběrem polovičatých oficiálních informací, jakýmsi osobnějším a subjektivnějším přehledem osobních zkušeností, poznatků a praktických informací. Neklade si nároky na úplnost a bezchybnost, ale bude o ni usilovat a v případě možností a přesnějších informací bude nadále doplňován, opravován a aktualizován. Proto předem děkuji všem, kteří mi mohou poskytnout přesnější informace. Tento článek je aktualizací původního článku z roku 2001, informace i ceny byly revidovány dle možností.

Oficiální informace, další detaily a dále podrobnosti ohledně služeb, které v tomto článku nejsou podrobněji rozebírány, neboť jsou poměrně dobře propagovány samy sebou (jako např. letecká doprava, autopůjčovny, pronájmy autobusů, služby islandských cestovních kanceláří, apod.), lze obecně najít na islandských serverech pro cestovatele, jako je TravelNet, Ferðamálaráð Íslands nebo Nordic Adventure Travel, Destination Iceland.

Jak se dostat na Island

Vzhledem k tomu, že je Island ostrov, není doprava do této země až tak triviálním úkolem. V podstatě běžnému smrtelníkovi zbývají jen dvě možnosti: vzduchem a vodou.

Letadlo
Výhodou letecké dopravy je její rychlost a jednoduchost. Běžně se létá z Prahy přes Kodaň se zpáteční letenkou na max. 3 měsíce v ceně obvykle 6-20 tisíc Kč. Nejvýhodnější jsou charterové lety (obvykle z letišť v Německu nebo z Londýna) s cenou zpáteční letenky už od 6 tisíc Kč, i méně. O těchto akcích se občas objevují zprávy na stránkách KIF. U těchto spojů je ovšem třeba připočítat cenu (a čas) na dopravu na letiště, z nichž se odlétá, a zpět. Nízkorozpočtovou leteckou společností provozující lety na Island je v současné době především IcelandExpress. Lety samozřejmě nadále nabízí i starý dobrý IcelandAir, který má již i stránky v češtině.

Mezinárodní lety přistávají obvykle na mezinárodním letišti Leifa Eiríkssona v Keflavíku, asi 50 km od hlavního města Reykjavíku, nacházejícím se v areálu bývalé americké vojenské základny NATO. Přímo na letišti je možné vypůjčit si například automobil - objednávky lze dojednat předem například i na internetu u autopůjčoven, které mají pobočku i v Keflavíku (např. www.avis.is, SG Car Rentals nebo www.budget.is), ale obvykle vám auto na objednávku k letišti ochotně přistaví kterákoliv společnost, jejiž služeb využijete (viz níže). Většina cestujících využije nejspíše služeb autobusové dopravy, která vás asi za 1200 ISK doveze na autobusové nádraží BSÍ do Reykjavíku, případně nabízí zdarma i dovoz k významnějším hotelům a penzionům ve městě.

Loď
Nejběžnější a nejjednodušší lodní dopravu na Island obstarává faerská společnost
Smyril Line se svou lodí Norröna, která v létě v týdenním intervalu hvězdicovitě spojuje Faerské ostrovy (hl. město Tórshavn) s Dánskem (přístavem Hanstholm na severu Jutského poloostrova, nedaleko města Aalborg), Norskem (přístavní město Bergen) a Islandem (malý přístav Seyðisfjörður v oblasti východních fjordů). Cestou z Bergenu na Faerské ostrovy loď také zastavuje na Shetlandských ostrovech (Lerwick) nebo v severoskotském přístavu Scrabster. V zimě loď už na Shetlandách nestaví a také nepluje hvězdicovitě, ale přímo po trase Hanstholm - Bergen - Tórshavn - Seyðisfjörður. Časy uvedené v jízdním řádu na stránkách společnosti jsou vždy časem místním, tedy na Faerských ostrovech o hodinu nižším než v Dánsku a Norsku (a u nás), a na Islandu po celou dobu platnosti letního času (Island nemá letní čas - celý rok zde platí greenwichský čas!) nižším o další hodinu, v období zimního času tedy stejně jako na Faerách jen o jednu hodinu vůči našemu času. Při plavbě na Island je tedy potřeba si při každé etapě posunout hodinky o jednu hodinu zpět, aby člověk nezaspal vylodění, a při plavbě zpět zase obráceně. Lodní lístky společnosti Smyril line v České republice zprostředkovává cestovní kancelář Periscope.

Z výše uvedeného vyplývá, že cestující z Dánska na Island, případně z Islandu do Norska, je v letním období nucen cestu přerušit na tři dny a dvě, resp. tři noci a tuto dobu strávit na Faerských ostrovech, kde se o jeho pohodlí s chutí postará řada hotelů, mládežnických ubytoven (od 170 DKK na osobu na noc), nebo kempů - na Faerských ostrovech se nesmí, stejně jako v Dánsku, stanovat ani bivakovat "na divoko". Dlužno dodat, že Faerské ostrovy, navzdory své velikosti (nebo spíše malosti), mají zvídavému a přírody či kulturymilovnému cestovateli opravdu co nabídnout, i kdyby se zde rozhodl zůstat několik týdnů (Pozor! V případě delšího (tedy už dobrovolného) přerušení cesty se lodní lístek objednává na každou dílčí cestu zvlášť a celková cena je pak o něco vyšší.) A tak po těch třech dnech mnoho okouzlených cestovatelů opouští Tórshavn dobrovolně právě jen díky vidině rozhodně neméně zajímavého Islandu.

Oficiální cena lodního lístku pro rok 2007 je pro plnou sezónu 114-240 EUR (za osobu za jednu cestu z Dánska na Island či zpět v lehátkovém oddělení) plus palivový příplatek 14 EUR. Spojení Island-Norsko (či obráceně) je asi o 20-77 EUR levnější. Nabízí se také všemožné slevy pro studenty (do 26 let), seniory či skupiny. Výhodné jsou také balíčky pro vozidlo a 2 (267-563 EUR) nebo 4 cestující (370-752 EUR). Pokud si vezete jen jízdní kolo nebo motocykl
připlatíte si jen asi 17-39 EUR. Za luxusnější ubytování na lodi se pochoptelně také připlácí, a to sice od 20-1700 EUR za jednu cestu podle úrovně kabiny.

Nevýhodou lodní dopravy je její časová náročnost a nutnost zajištění dopravy do přístavů a zpět, zvláště vzhledem k tomu, že přístavy se nacházejí na relativně nejvzdálenějších výspách Evropského kontinentu, jakož i Islandu (vzhledem k poloze hlavního města). Společnost Smyril line nabízí možnost objednání dopravy autobusem z Flensburgu do Hanstholmu (za 55 EUR). Možnou nevýhodou lodní dopravy může být i mořská nemoc. S výjimkou velmi špatného počasí ale nehrozí až tak velké nebezpečí - loď je velmi dobře stabilizována a většinou se houpe jen mírně. Nucené zdržení na Faerskýh ostrovech lze považovat individuálně za výhodu i nevýhodu. Ti, kdo ho absolvovali, se většinou asi přikloní spíše k prvnímu.

Hlavní praktická výhoda této dopravy spočívá v možnosti cestovat spolu s vlastním automobilem (velká výhoda při cestování po Islandu!). V jiných případech je doprava lodí z hlediska financí i pohodlí zjevně méně výhodná než doprava letadlem. Srdce každého dobrodruha jí ale nepochybně dá (alespoň na poprvé) přednost, neboť míra zážitků je zcela nesrovnatelná.

Na lodi je k dispozici restaurace, samoobslužný buffet s pravidelnými snídaněmi, obědy či večeřemi, za jednorázový, duty-free shop s parfumerií, kino, bar, kavárna s občerstvením a občas nějaká ta večerní zábava a jiné akce. Začátky všech akcí se řídí podle lodního času, jenž se shoduje s časem Faerským. Aby se cestující z různých časových zón nezbláznili, jsou na chodbě pro jistotu umístěny troje hodiny se třemi lokálními časy. Během plavby nejsou přístupné garáže s vozidly, takže je třeba si po nalodění vzít s sebou vše potřebné na palubu. Za dobrého počasí může lačný suchozemec trávit sladké chvilky na otevřených palubách a kochat se nekonečnou mořskou plání, nebo pozorovat jiné lodě, ropné plošiny, nebo obeplouvané Shetlandy či Skotské břehy. Velký monitor průběžně zobrazuje displej palubního počítače, takže lze sledovat aktuální polohu vůči kontinentu a ostrovům, přesné souřadnice, rychlost, kurz a předpokládaný čas doplutí do příštího přístavu, stejně jako k dalšímu bodu změny kurzu lodi na naprogramované trase.

Na Island jezdí pochoitelně i jiné lodě než Norröna. Jedná se ovšem o lodě nákladní. Dostat se na jejich palubu je ovšem o něco náročnější. Výjimkou by měla být společnost Eimskip (www.eimskip.com), která tradičně nabízela i omezenou přepravu osob a vozidel. Jejich lodi obeplouvají větší část severozápadní evropy a plavba je tudíž delší a méně frekventovaná.

Jak cestovat po Islandu

Autostop
Autostop má své výhody a nevýhody. Obojí se na Islandu projeví mnohonásobně. Islanďané vám rádi a ochotně zastaví, alespoň ti, co žijí v opuštěných oblastech a o tvrdém životě vědí své. Problém je, že v takových místech může člověk na nejbližšího Islanďana také čekat celé hodiny, ne-li dni. Čím více aut a čím hustší provoz, tím více se situace podobá stopování kdekoliv jinde v Evropě. Člověk tedy může čekat hodinu i déle, aby se nakonec posunul o deset kilometrů, anebo také natrefí na někoho, kdo jede na druhý konec země. Nezkažený Islanďan ovšem může být cestovateli také zdrojem zcela nových a osobních zážitků a to nejen ve smyslu materiální péče.

Při jednorázových přesunech na větší vzdálenosti se může hodit obzvláště dálková nákladní doprava. Kdo má jasný cíl a dostatek kuráže, může zkusit otevřeně požádat o pomoc třeba na dopravní centrále - Islanďané pomohou, alespoň než začnou mít pocit, že jejich dobrodiní zneužívá podezřele moc lidí. Pro běžného dobrodruha může být ovšem praktičtější ptát se třeba na benzínových pumpách. Obsluha může přinejmenším mít přehled o tom, kdo, kdy a kam jezdí.

Autobus
Autobusová doprava je většinou jedinou jistotou islandského cestovatele. Bohužel poměrně drahou. I za 40 až 50-kilometrovou trasu zaplatíte přes 1000 ISK. Slevy pro studenty existují, ale ne příliš výrazné. Přeprava napříč ostrovem pak může stát řádově kolem 15000 ISK. Na takové vzdálenosti se obvykle vyplatí letadlo, a to i z finančních důvodů, o těch časových nemluvě.

Pokud plánujete cestovat po Islandu autobusem, rozhodně se vyplatí některá z turistických předplatních jízdenek. Okružní jízdenka Full Circle Pass, opravňuje majitele k absolvování jedné úplné cesty kolem Islandu po okružní silnici č. 1 a to s libovolným množstvím libovolně dlouhých přerušení kdekoliv na trase - celou cestu je pouze nutné absolvovat v období 1.7.-31.8. Aktuální cena této jízdenky je 280 EUR (23800 ISK). Existuje i varianta, která mimo okružní silnice zahrnuje i Západní fjordy (415 EUR/35300 ISK). Další nabídky se týkají např. okruhu vnitrozemím, Západními fjordy, na poloostrov Snæfellsnes, po jižní pobřeží nebo na souhrnnou trasu po největších atrakcích Islandu.

Autobusy vám v případě potřeby zastaví obvykle kdekoliv na trase. Turistické horské spoje mají zase v programu zastávky s přestávkami u nejzajímavějších přírodních atrakcí na dané trase.

Bližší informace o těchto možnostech cestování a aktuální jízdní řády všech pravidelných linek jsou k dispozici na stránkách BSÍ nebo společnosti TREX.

Městskou hromadnou dopravu v Reykjavíku a všech přilehlých městech zajišťuje společnost Strætó. Cena jednotlivé jízdenky je 280 ISK a lze ji zakoupit buď jako kupóny v předprodeji, nebo přímo při nástupu do autobusu - prostě vhodíte do řidičovy kasičky buď kupón, nebo 280 ISK.

Kupóny jsou výhodnější - prodávají se u řidiče po jedenácti a stojí jen 2500 ISK. Ještě levnější jsou pak pro děti a mládež do 12 let (750 ISK/20 jízd) nebo 18 let (1600 ISK/16 jízd), nebo pro osoby starší 67 let (1600 ISK/20 jízd). Děti mladší 6 let mohou jet zadarmo. Slevy pro mládež a děti platí vždy do 1. června roku, kdy nabudou 18, resp. 12 roku. Existují samozřejmě i časové předplatní jízdenky na 14 dní (žlutá karta), 1 měsíc (zelená karta), 3 měsíce (červená
karta) a nově též 9 měsíců (modrá karta). Ceny těchto karet jsou: 3500, 5600, 12700 a 30500 ISK. Tyto karty je nutné koupit v předprodeji na hlavních autobusových uzlech.

Cestující má nárok i na přestup během následujících 60-70 minut. V tom případě požádejte při nástupu řidiče o přestupní lístek (transfer ticket/skiptimiði). Na něm je vytištěn přesný čas, do kdy jej můžete použít jako jízdenku v dalším autobuse. Přestoupit je prý možno i vícekrát (pokud to stihnete v limitu) - potom řidiči lísteček jen ukážete a do kasičky ho vhodíte až v posledním autobusu, který použijete. Za přestupní lístek každopádně už další přestupní lístek nedostanete.

Letadlo
Letecká doprava je nejen rychlejší, ale často i levnější variantou k autobusové dopravě, zvláště při započítání slev pro studenty a jiných. Není proto divu, že letecké spoje často bývají vyprodané i na mnoho dní dopředu. Letenky lze objednávat i telefonicky. Poslední možností je objednávání přes internet, kdy si klient pouze zarezervuje místo a zaplatí patřičnou částku a poté se jen přihlásí na letišti se svým osobním identifikačním číslem (obdoba našeho rodného čísla). Klasické letenky už pak nejsou ani zapotřebí.

Odkazy na stránky islandských leteckých společností lze nalézt na zmíněných stránkách TravelNet, FÍ nebo NAT.

Loď
Na některých místech je nutné využít lodního spojení (ostrovy Vestmannaeyjar, Hrísey, Grímsey, Papey, Flatey). V případě Breiðafjordu je možné si lodí i zkrátit (a hlavně zpestřit) cestu z jižní části Západních fjordů na poloostrov Snafellsnes za 2400 ISK (za osobu nebo automobil) - loď staví cestou na ostrově Flatey. Společnost má vlastní stránky.

Plavba na Vestmannaeyjar přijde dospělého na 2000 ISK (jedna cesta). Nabízí se ale opět řada slev pro děti, mládež, studenty a seniory. Bližší informace opět poskytnou stránky provozovatele lodi, jímž je v současné době společnost Eimskip. Jižní pobřeží Islandu je ovšem (ne)slavné svou bouřlivostí. Nemáte-li odolný žaludek, vyvarujte se tedy raději plavby za silnějších větrů. Do budoucna se plánuje i stavba přístavu na jižním pobřeží, z něhož by cesta byla nepoměrně kratší.

Kouzelná divočina Hornstrandir (a asi jediná na Islandu, která není zárověň kamenitou pustinou pro terénní automobily) je nejlépe přístupná lodí (jinak se do oblasti lze dostat jen náročnými přechody ledovcových oblastí). Spojení provozují tři různé společnosti z Ísafjordu, Bolungarvíku a Norðurfjordu, částečně podle pravidelných jízdních řádů, především pak podle zájmu - dopravu je vždy nutné předem objednat, jinak není jisté, že loď opravdu pojede. Ceny na osobu za jednu cestu se pohybují podle vzdálenosti od 3500 ISK (Hesteyri) do 6800 ISK (Hornvík). Společnosti nabízejí navíc i další služby (okružní plavby po okolí, rybolov pro turisty, pronájem lodi, přeprava nákladu, apod.) podle přání zákazníků. Používání motorových vozidel na Hornstrandir je zakázáno, a z povahy tamního terénu není navíc prakticky ani možné. V této turisticky náročné oblasti není, kromě několika soukromých a několika záchranných chat, k dispozici žádné přístřeší ani zdroj potravin ani jiné pomoci. Oblast navíc není zcela pokryta ani signálem NMT (o GSM nemluvě). Je proto třeba se na cestu vybavit velmi dobře a s velkými rezervami. V případě nepříznivého počasí člověk může v této subarktické pustině, kde skutečně a doslova (polární) lišky dávají dobrou noc, zůstat uvězněn i o několik dní déle než plánoval. Informace o lodní dopravě na Hornstrandir i o celých Západních fjordech lze najít na stránkách společnosti Vesturferðir.

Půjčený automobil
Průvodce Lonely Planet velmi výstižně uvádí, že půjčení si automobilu na Islandu by si desetkrát rozmyslel i brunejský sultán. I za malé dvoudvéřové vozítko zaplatíte za den kolem 9000 ISK a za terénní automobil dvojnásobek a více, bez omezení počtu najetých kilometrů. Týdenní či delší pronájem může vyjít o něco výhodněji. V zimním období mohou být ceny téměř poloviční. Pokud je vás však více a nechcete nebo nemůžete na Island cestovat s vlastním automobilem, může být tento způsob dopravy nejen flexibilnější, ale dokonce i značně levnější než doprava linkovými autobusy.

Seznamy autopůjčoven jsou opět k dispozici na stránkách TravelNet, FÍ či NAT. Jednou z těch levnějších je například Viking.

Vlastní automobil
Doprava vlastním automobilem je asi nejvýhodnějším způsobem dopravy po Islandu, zvláště chcete-li v zemi pobýt alespoň několik týdnů. Cena za lodní lístek je nižší než cena za další osobu a vzhledem k cenám jiné dopravy na Islandu se člověku rychle vrátí. I při vysokých cenách benzínu se tento způsob vyplatí i když v autě cestuje jediný člověk. Při příjezdu dostane majitel automobilu povolení (ve formě samolepky na přední sklo) k provozu vozidla na omeznou dobu, které si může při delším pobytu nechat prodloužit. (Zvláštní daně za provoz dieslových vozidel byly zrušeny a ceny nafty byly srovnány s cenami benzínu, takže provoz dieslových vozidel je už stejně jednoduchý jako kdekoliv jinde v Evropě.) Ceny benzínu (i nafty) se pohybují kolem 125-130 ISK/litr (podzim 2007).

Problémem se ovšem na Islandu stávají omezené možnosti běžných automobilů. S typickým osobním vozidlem může být o nervy majitele už jen průjezd některými částmi okružní silnice číslo 1. Ačkoliv Islanďané aktivně a rychle vyasfaltovávají další a další úseky frekventovaných dopravních tepen, na mnoho turisticky atraktivních míst se člověk zřejmě ani ve vzdálenější budoucnosti běžným automobilem nepodívá. Při jízdě po islandských "silnicích" velice oceníte doslova každý centimetr navíc, o který se podvozek vašeho vozidla drží nad úrovní silnice. I na některých frekventovaných štěrkových spojích (jako například v oblasti Západních fjordů) se může zcela neočekávaně a na poslední chvíli v prostředku silnice objevit vyvrácený vyčnívající balvan, a při patřičné rychlosti pak podvozek vozidla zachrání už jen jeho dostatečný zdvih. Mezi serpentinami s prudkým stoupáním a klesáním tato rychlost ani nemusí být nijak závratná. Špatné počasí navíc může průjezd znemožnit často úplně, neboť člověk nevidí ani na dva metry a v kluzkém blátu se dá nejen snadno uvíznout, ale také sklouznout z vozovky … třeba do moře. Před přejezdem problematických úseků (průsmyky apod.) se vyplatí informovat se na stav silnice a počasí u domorodců (třeba na nejbližší benzínové stanici), neboť počasí na náhorní rovince mezi vesnicemi se může výrazně lišit od počasí v bezpečí údolí nebo pobřežní vísky. Obecně platí, že běžným vozidlem lze obyčejně s většími či menšímy problémy projet všechny hlavní silnice, kromě silnic horských (nesou označení "F" před svým číslem). Z horských silnic jsou některé za dobrých podmínek pro běžná vozidla sjízdné také, nebo třeba alespoň zčásti (osobní automobil má např. šanci dojet až téměř do oblasti Landmannalaugar ve vnitrozemí, použije-li řidič bezpečnější okliku bez brodů; průjezdná je za normálních okolností také silnice F35 přes Kjölur). Je třeba ovšem pamatovat také na to, že i běžné typy osobních vozidel prodávaných na Islandu mohou mít už od dodavatele upravený zdvih právě o nějaký ten užitečný centimetr, oproti svým bratříčkům, prodávaným v jiných zemích. Domorodce navíc případná oprava vozidla asi nezatíží tolik, jako českého cestovatele.

Vychutnat si islandský terén a mít možnost navštívit mnohá nauvěřitelná zákoutí této země ovšem vyžaduje mít k dispozici opravdu terénní automobil s bezpečně vysokým zdvihem a hlavně pohonem na všechna čtyři kola. Vozidlo navíc musí být upraveno tak, aby bylo schopné brodit řeky, v méně přístupných místech i celkem hluboké a dravé. Tyto podmínky vedly na Islandu k vytvoření specifického kultu velkých terénních vozidel. Nestačí, že každý "hrdý" Islanďan musí mít alespoň jedno velké terénní vozidlo, aby udržel krok se svými přáteli. Na mnohých modelech se často provádějí speciální drahé úpravy, při kterých je celý vůz posazen na obzvláště vysoký podvozek s monstrózními pneumatikami. Celému dílu pak vévodí až několikametrový prut antény mobilního telefonu NMT (síť GSM má pokrytí jen v osídlenějších lokalitách a jejich bezprostředním okolí, tedy velmi vzácně), tyčící se do ještě závratnějších výšin. Hitem posledních let se navíc staly úpravy, umožňující přejezdy horských ledovcových plání. Ač se tato vozítka mohou zdát na první pohled s freudovským nadhledem spíše k smíchu, na jistých místech a za jistých povětrnostních podmínek mohou být skutečně jedinou možností přežití. Z toho ovšem vyplývá jistá soutěživost v tom, kdo se se svým vozidlem dostane na nedostupnější místo. Tento kult se bohužel rozmáhá i mezi mnoha cizinci, kteří Island pravidelně navštěvují se svými podobně upravenými vozidly nezřídka i proto, aby se také předvedli v "tvrdých" podmínkách. Koho by toto téma zajímalo blíže, může například navštívit stránky společnosti ArcticTrucks.

Parametry vašeho vozidla tedy často nastavují konkrétní laťku na cesty, které jsou pro vás sjízdné, a kde už vaše možnosti končí. Avšak v islandském terénu nejde jen o technické možnosti vozidla, ale i o zkušenost a zručnost řidiče. Brodit neznámou řeku třeba i na oficiálním a osvědčeném místě může člověka stát nejen automobil, ale i život. Ani vyjeté koleje nemusí znamenat nic - tok i dravost řeky se může během několika hodin výrazně změnit. Zvláště v horském terénu se tedy vyplatí jezdit s vozidly ve skupinách a u brodů si raději počkat na zkušené domorodce, kteří vědí, co si mouhou s automobilem dovolit, anebo člověka mohou alespoň v nouzi zachránit. Odhadnout hloubku vody a kvalitu povrchu dna je v kalných řekách často nemožné a tak se za základní bezpečnostní pravidlo považuje možnost přebrodit kritické místo pěšky. Kde to jde, tam projede i automobil. Vzhledem k teplotě vody v proudících ledovcových řekách to ovšem v praxi je kritérium obtížně realizovatelné.

O počasí a průjezdnosti silnic je dobré se včas dobře informovat na správě silnic (www.vegagerdin.is), nejlépe přímo na telefonním čísle jejich služby 1777. Tato organizace vydává přehlednou mapku horských silnic s brody a jinými problematickými místy a každý den publikuje i symbolickou mapu aktuálního stavu všech základních silnic a detailní mapky stavu silnic v jednotlivých částech země. Obojí je k nalezení na jejích internetových stránkách , kde jsou navíc k dispozici i průběžně aktualizované údaje a grafy o směru a rychlosti větru, srážkách, teplotě nebo dokonce frekvenci místní dopravy za posledních 24 hodin z automatických měřicích stanic, rozmístěných po celé zemi. Informace o počasí také samozřejmě poskytuje islandská meteorologická stanice na adrese www.vedur.is. Vždy je ovšem třeba počítat s tím, že počasí se může kdekoliv na Islandu během několika desítek minut změnit i zcela neočekávaně. Horské silnice jsou v zimě uzavírány zcela (i když dobrodruzi s upravenými terénními vozidly se po nich dál prohání, jakoby se nechumelilo) a až pozdě v létě jsou postupně otevírány, některé až počátkem července. Konkrétní termíny se rok od roku liší. Aktuální informace lze získat nejlépe u zmíněné správy silnic, v informačních střediscích, nebo i v novinách Morgunblaðið. Informace místních mohou často také velmi dobře posloužit.

I povrch běžných štěrkových silnic ovšem skýtá běžnému cestovateli mnohá překvapení. Typickým jevem (kromě už jmenované možnosti výrazně přesahujících kamenů, doplňovaných navíc hlubokými výmoly, mezi nimiž člověk může i věčně kličkovat) jsou úpravy a stavby silnic, kdy se obvykle na cestu naveze volné kamení a je na projíždějících, aby ho ujezdili. Opačný efekt vyvolá jemný píseček, ne-li prach, zvláště pak na rozbahněných cestách. Nebezpečím je i odletující štěrk, zvláště na úsecích s povrchem připraveným na asfaltování (tyto úseky jsou explicitně označovány dopravním značením). I na obyčejných vozovkách si ale mohou protijedoucí, či předjíždějící se vozidla poškodit světlomety, nebo dokonce i přední sklo. Za tím účelem mají také místní často na předních reflektorech ještě speciální chrániče z plexiskla. V každém případě je dobré dávat si na špatných silnicích pozor na míjení se ve větších rychlostech. Vezete-li za vozidlem přívěs, určitě si pořiďte speciální síťkovou bariéru, zachytávající kamínky, odletující od zadních kol a velmi úspešně ostřelující případný přívěs, jeho světla a jiné citlivé části. Také si držte odstup od vozidel před vámi, což je stejně nutné už proto, že na prašné silnici se za každým vozidlem táhne dlouhý mrak hustého a neprůhledného zvířeného prachu. Tento jemný prach (i z vlastního vozidla!) se navíc velice snadno a rychle dostane i do těch nejskrytějších skulinek karoserie a podvozku. Na každé benzinové stanici je zdarma k dispozici hadice s koštětem, kterou lze auto od prachu alespoň na povrchu umýt. Ačkoliv vám umyté auto asi dlouho nevydrží, vyplatí se této možnosti využívat pravidelně i z technických důvodů.

Benzínové stanice jsou rozmístěny poměrně hustě a ceny se (mimo Reykjavík s velkou konkurencí) snad vůbec neliší, nebo jen nepatrně. Některé stanice v oblastech s hustším osídlením nabízejí slevy 2-4 ISK na litr benzínu pro stále zákazníky nebo při samoobslužném tankování a platbě kartou. Rezervní zásoby pohonných hmot je třeba si vzít na cestu do pustého vnitrozemí, kde číhají různá překvapení, jen ne benzinové stanice. Některé poslední stanice hloubeji na těchto horských cestách navíc nemusí nabízet naftu. A v případě nouze nelze spoléhat na rezervní zásoby jiných, protože ani ti nemohou většinou riskovat se o ně dělit.

Bicykl
Velmi zvláštní cestovatelské zážitky vám na Islandu může zprostředkovat i jízdní kolo. Otrlí jedinci, kteří se takové výpravy odvážili vám jistě budou vyprávět neuvěřitelné příběhy. Extrémní zážitky jsou obvykle obojího druhu: dobré i špatné. Na kole se dostanete na místa, kam mají problém se dostat i automobily, a teprve takto si můžete leccos z přírody doopravdy vychutnat. Bohužel to platí i o počasí: dešti, sněhu a písečném prachu, který vám prudký vítr mete do obličeje, pokud vám vůbec nějaký pohyb (někdy i jen po-stoj) dovolí a nesmete vás ze silnice, v lepším případě do lávového pole plného ostrých kamenů, v tom horším pak pod kolemjedoucí auto. Místní terén dá vašemu bicyklu také zabrat, a to, co doteď fungovalo a drželo, se najednou může ulomit třeba uprostřed stakilometrových pustin, po dvou dnech vašeho dobrodružství. Originální cyklistické zážitky tedy kladou poměrně vysoké nároky jak na cyklistovo technické vybavení, tak na jeho psychiku, zdraví, neřkuli pak život. Chcete-li si tedy svou zdatnost a schopnosti vyzkoušet v tvrdých podmínkách, možná se vám budou hodit cenné rady a informace Svazu islandských cyklistů a obzvláště pak Islandského klubu horských kol, na jehož stránkách naleznete i přehled všech potřebných informací v angličtině, a v jejichž klubovně zajisté potkáte nejednu nefalšovanou dobrou, ba přímo dobrodružnou, spřízněnou islandskou duši.

Kůň
Kůň je bezesporu nejtypičtějším a nejtradičnějším islandským dopravním prostředkem, byť dnes intenzivně vytlačovaným novou motoristickou tradicí. Oproti bicyklu má výhodu vyšší stability, speciální terénní schopnosti hraničící údajně s jakýmsi šestým smyslem nabízí vyšší rychlost i v terénu, kam by se člověk nedostal snad už ani s kolem (ani po vlastních nohou). Vlastního koně si ovšem na Island nedovezete, lépe řečeno vás tam s ním nepustí, i kdyby byl původem z Islandu - ani islandský kůň, který jednou opustil zemi, se už nesmí domů nikdy vrátit. Koně si zato můžete zapůjčit na leckterém statku, třeba i na několik dní. Cena ovšem nebude zcela zanedbatelná (cca 100 tisíc ISK za týden). Najít takový statek vám pomůže kterákoliv turistická informační kancelář, nebo ostatně i kterýkoliv domorodec na venkově. Přímo ke zdroji se dostanete na stránkách turistických služeb islandských farmářů.

Organizované výpravy
Jako všude jinde, lze i na Islandu využít služeb místních dopravních a cestovních kanceláří a jiných společností, pořádajících organizované turistické výpravy. Ceny jsou pochopitelně vyšší, než při cestování na vlastní pěst, ale v případě některých náročných a/nebo těžko přístupných oblastí se mohou vyplatit. Čistě turistické výpravy pořádá například společnost Ferðafélag Íslands. Autobusové výpravy organizuje také známá společnost Guðmundur Jónason nebo nově Reykjavík Excursions a dříve zmíněný TREX. K dispozici jsou četné nabídky dalších lokálních společností (např. v oblasti Mývatn, Húsavíku, v Akureyri, Ísafjordu, apod.), od velrybích pozorování až po více či méně náročné výpravy do vnitrozemí, horské taxi, apod. Další informace by neměl být probém najít na TravelNetu, FÍ nebo NAT.