Island vyhrál důležitý spor o náhrady vkladů ve zkrachovalé bance Icesave. Poraženými jsou statisíce Britů a Němců. Soud Evropského sdružení volného obchodu totiž překvapivě rozhodl, že jim Island po bankovním kolapsu v roce 2008 nemusí vracet nastřádané peníze. O peníze neopak nepřišli Islanďané.
"Island je zcela ospravedlněn," zaradoval se ministr zahraničí Ossur Skarphéðinsson před novináři v Reykjavíku. Je přesvědčený, že se tím odvalil balvan z cesty za ekonomickým oživením Islandu.
Zpravodajství Bloomberg tvrdí, že se tím Island vyhnul škodám v objemu až pětiny výkonu celé ekonomiky. Banka Icesave byla internetovou pobočkou banky Landsbanki, známé jako jedna z trojice velkých zkrachovalých bank v roce 2008. Island odmítl po bankovním krachu vyplatit 350 tisícům Britů a Nizozemců náhrady za jejich vklady, celkem 5,4 miliardy dolarů (kolem sto miliard korun).
Z rozhodnutí soudu vyplývá, že Island neporušil zákon o ochraně bankovních vkladů. Soud zamítl všechny námitky. Uvedl, že se zákon nevztahuje na případ vážného selhání celého systému a že zahraniční střadatele nediskriminoval.
Spor se táhne několik let. Británie a Nizozemsko se po krachu islandských bank v roce 2008 rozhodly nahradit svým občanům ztracené vklady u Icesave a poté žádaly po Reykjavíku, aby jim peníze vyplatil.
Nejprve islandské vlády vyšly oběma zemím vstříc, přestože právní posudky říkaly, že nemají na náhradu právní nárok. Islanďané však poté ve dvou referendech návrhy smluv o náhradě odmítli. Obě země pak podaly na Island žalobu u soudu Evropského sdružení volného obchodu.
Nezapomínáme, byli jsme na seznamu s Al-Káidou
Spor komplikoval i fakt, že Island není členem Evropské unie. Británie se například pokoušela své občany chránit protiteroristickým zákonem, aplikovaným na aktiva banky Landsbanki na svém území. To nedávno označil prezident Islandu Olafur Ragnar Grimsson v rozhovoru pro Britskou televizi jako "nekonečnou ostudu". "Ocitli jsme na společném seznamu s Al-Káidou a Talibanem. To jsme na Islandu nezapomněli," řekl.
Británie a Nizozemsko náhradu označovaly za nezbytný krok ke zlepšení islandské pozice v jednáních o vstupu do Evropské unie, k oživení jeho ekonomiky zmítané hlubokou krizí a k obnovení islandského přístupu na mezinárodní kapitálové trhy.
Navzdory horlivé snaze islandských vlád věc vyřešit, převládl mezi Islanďany hluboký odpor vůči odškodnění těch, kteří se nechali vidinou vysokých výnosů nalákat do rizikových investic. Islandské banky lákaly v době růstu zahraniční klienty na výhodné úroky.
Island se po desetiletí prudkého rozvoje v roce 2009 kvůli pádu bank propadl do hluboké finanční a ekonomické krize. Banky se neúměrnou expanzí v zahraničí těžce zadlužily a globální finanční krize na podzim 2008 jim zablokovala přístup k likviditě. V roce 2010 Island úspěšně dokončil záchranný program vedený Mezinárodním měnovým fondem a vrátil se na dluhopisové trhy.