Zdroj: Respekt
Proč je Island zemí, která dbá na rovnost pohlaví víc než kterákoli jiná? V ostrovní zemi gejzírů mají premiérku a šéfku parlamentu. Zástupkyně něžného pohlaví řídí i luteránskou církev.
Nikde jinde na světě se prý ženám nežije tak dobře jako tady – až se z přezdívky "ráj pro ženy" stalo nepřesné klišé, neboť rajská zahrada to jistě není. Přesto je postavení Islanďanek – ale i jejich mužských protějšků – pozoruhodné.
Jóhanna, Ásta a Agnes se dobře znají. Jenže na Islandu se znají a křestními jmény se oslovují všichni. Tyto tři dámy toho jinak nemají na první pohled až tolik společného – první dvě vyrůstaly v Reykjavíku, ta třetí je z rybářské vesnice daleko na severu. Jedna začínala jako letuška, druhá byla učitelkou, třetí nikdy netoužila po ničem jiném než po službě Bohu. Jedna je oslnivá platinová blondýna, druhé dvě nenápadné brunety. Všechny jsou vdané s dětmi, ale jedna z nich je lesba.
Každá však doputovala na vrchol a společně reprezentují jeden z nejvýraznějších rysů dnešního Islandu – silné postavení žen, které se projevuje třeba tím, že právě tato trojice dnes stojí v čele klíčových institucí. Jóhanna SigurÄ‘ardóttir (69) vede vládu jako první premiérka v islandských dějinách, Ásta RagnheiÄ‘ur Jóhannesdóttir (62) je šéfkou islandského parlamentu zvaného Althing. Agnes M. SigurÄ‘ardóttir (57) byla na jaře zvolena hlavou luteránské církve (k níž se hlásí bezmála osmdesát procent obyvatel), a to jako vůbec první žena v historii. Poslední červnový den se pak rozhodovalo, zda budou vrcholné pozice zcela obsazeny ženami: v průzkumech se totiž na dosavadního prezidenta, který kandidoval už popáté, dotahovala a několikrát ho i předběhla bývalá televizní moderátorka a reportérka Thóra Arnórsdóttir (37).
V prezidentském paláci nakonec zůstal Ólafur Ragnar Grímsson, nicméně i tak to byl další zajímavý moment – Thóra, matka pěti dětí, byla totiž většinu kampaně těhotná a týdny těsně před volbami už absolvovala s čerstvým miminkem.
Tato vládní a církevní konstelace – v jiných zemích nevídaná – reprezentuje i další společenské změny, kterými Island posledních pár let prochází. Sociálnědemokratická premiérka je totiž vůbec prvním otevřeně homosexuálním předsedou/předsedkyní vlády na světě, která si navíc předloni vzala za ženu svoji dlouholetou přítelkyni Jónínu. Islandští gayové a lesby nejsou „registrovanými partnery“, jako třeba v Česku, ale regulérně se berou. A to i na církevní půdě, k čemuž se předchozí šéf luteránské církve nechal víceméně dotlačit, zatímco nová biskupka Agnes o tomto jejich právu nepochybuje.
Že je v této zemi něco jinak, na to není třeba studovat mezinárodní statistické ročenky o genderové rovnosti. Je to vidět na každém kroku. Už když nastoupíte do letadla – zatímco u Českých aerolínií vyhrává Smetana a první žena v palubním časopise je polonahá blondýna zvoucí na pivní festival, v letounu Icelandair pouštějí globální hudebnici Björk a na fotku blondýny narazíme hned na první stránce, ovšem coby pilotku s kniplem v ruce. Fotbal v televizi kromě expertů komentuje vždy alespoň jedna expertka. Mezinárodně úspěšná série krimirománů spisovatelky Yrsy SigurÄ‘ardóttir, překřtěné jako tolik severských autorů na „nového Stiega Larssona“, má ženskou hrdinku a prý typickou Islanďanku: Thóra je rozvedená matka dvou dětí, ale k tomu ještě jako neúnavná advokátka řeší zapeklité případy, v nichž jde často i o krk.
A netýká se to jen žen – genderová rovnoprávnost jde „oběma směry“. Kupříkladu zatímco v Česku jsou soudy nechvalně známé tím, že svěřují děti po rozvodu téměř výhradně matkám, islandští otcové jsou v tomto směru ve výrazně lepším postavení. Muži mohou rovněž využít státem placené tři měsíce otcovské dovolené pro péči o dítě (v Česku mají nárok jen na pár dní po porodu). Střídavá péče i tzv. patchworkové rodiny, kdy se o děti starají i noví partneři rodičů, jsou tu obvyklé. Nakonec muži se tu průměrně dožívají delšího věku než ve většině západních zemí.
A když dojde na zmiňované statistické tabulky, ty pak dojem potvrdí: Světové ekonomické fórum od roku 2006 měří pomocí desítek ukazatelů rovnost v postavení mužů a žen a na špičce se od počátku střídají severské země. Poslední tři roky v řadě ovšem na Island nemají ani genderově proslule vyvážení skandinávští kolegové. Paradoxně tomu pomohl i finanční kolaps Islandu, po němž na řadě vedoucích pozic, od vlády po banky, proběhla výměna („Ženy uklízejí, co muži natropili,“ oznamovaly všechny noviny od německého Der Spiegel po britské Financial Times) a zlepšila tak výrazně národní skóre v zastoupení žen v politice i byznysu.
V islandské vládě je momentálně žen převaha, v parlamentu i na regionálních úřadech zhruba polovina. Island má ze zemí OECD jeden z nejvyšších podílů žen na pracovním trhu. Také když americký magazín Newsweek předloni sestavoval seznam zemí, kde se ženám žije nejlépe, a probral se ukazateli mapujícími zdravotní péči, legislativu, vzdělání, ekonomickou aktivitu a politiku, ze 165 zemí neměl ostrovní stát konkurenci.