Na skok do islandské státní sféry…
„Pokud nejsou zájemci o práci poštovních doručovatelů, je to důkaz, že platební podmínky nejsou akceptovatelné“, říká člen městské rady obce Grundarfjörðuru, který vehementně protestuje proti nepřijatelnému opatření zrušit v obci poštu.
V Grundarfjörðuru je nedostatek doručovatelů, což dokazuje skutečnost, že pošta nebývá doručena včas. Tuto práci však nikdo nechce dělat, třebaže jsou zde nezaměstnaní.
„Islandská pošta nemůže optimalizovat svou činnost tím, že nabídne platy, které nejsou konkurenceschopné a sníží četnost roznosu pošty“, říká radní a požaduje, aby společnost doručovala poštu v souladu se zákonem a pravidly.
Zdroj: http://www.visir.is/fa-ekki-folk-til-ad-bera-ut-bref/article/2012702049937
Vzhledem k tomu, že jsem pro islandskou poštu jako doručovatelka pracovala, mohu potvrdit, že to tak skutečně je. Třebaže mě ze začátku vůbec přijmout nechtěli, protože jsem byla jediný uchazeč, práci jsem po více než měsíci dostala. Jednalo se o zástup za nemocnou pracovnici, na zimní měsíce. V té době je práce opravdu náročná – nejvíce pošty za celý rok a k tomu islandský vítr, vodorovný déšť či sníh, někdy taky náledí anebo závěje.
Někdy se stávalo, že zásilek bylo tolik, že jsem nebyla schopná ji zvládnout v rozsahu hodin, které jsem měla zaplacené.(Na Islandu pošťáci roznášejí také místní noviny a reklamní letáky). Navíc jsem musela používat vlastní auto, protože s kolem, které jsem měla od pošty k dispozici, bych se daleko nedostala.
A toto je vzpomínka na mé poštovní období: