Lenka (Foltýnová) píše o svých zážitcích na Islandu.

Ideální příležitost připomenout si opět islandštinu

A zase ta islandština. Tentokrát mám vynikající důvod o ní znovu psát. Od roku 1996 totiž dne 16. listopadu Islanďané slaví den islandského jazyka. Toto datum není náhodné, 16.11. 1807 se narodil Jónas Hallgrímsson (čti Jóunas Hatlgrímsson), významný islandský básník a přírodovědec, mimo jiné spoluzakladatel vlasteneckého časopisu Fjölnir.

V tento den se konají různé kulturní a vzdělávácí akce, jako např. koncerty, přednášky a diskuse. Všechny mají společný jmenovatel – islandštinu. Ministerstvo školství, vědy a kultury doporučuje lidem, aby vyvěsili vlajky.

Tento jazyk opravdu nepatří mezi světové. My Češi jsme zvyklí, že jsme malý národ a že 10 mil. česky mluvících obyvatel není moc, ale s islandštinou dostává slovo malý poněkud jiné rozměry. Islandštinu používá asi 320 tisíc Islanďanů, žíjících na Islandu, plus malý počet jejich krajanů žijících v cizině, zejména v USA.

I přesto je ale islandština vyučována na 100 vysokých školách v 25 zemích světa, včetně České republiky. A počet příznivců stále stoupá. Před 20 lety byl hlavním důvodem pro studium tohoto jazyka zájem o historii a staroseverskou literaturu. Nyní se lidé zajímají o islandštinu hlavně kvůli hudbě zpěvačky Björk a v posledních letech také skupiny Sigurrós. Sama znám jednoho mladého Francouze, který kvůli Sigurrós opustil svou zemi a začal žít na Islandu.

Nesmím zapomenout také na 85 000 uživatelů internetového studijního programu Icelandic Online, za kterým stojí největší a nejstarší univerzita na Islandu, Háskoli Íslands v Reykjavíku. Jsem jedním z nich a je fakt, že je kvalitně udělaný. I když ho, abych pravdu řekla, nenavštěvuji příliš často. Tak nějak dávám přednost „živější“ islandštině z médií, komunikaci na Facebooku apod.

Učit se islandštinu není zase tak jednoduché. Náročností bych ji přirovnala k češtině. Gramatika je složitá. Skloňování má 4 pády, podstatná jména jsou jako u nás rodů mužského, ženského nebo středního. Časování je slabé a silné, všude se vyskytuje spousta výjimek, takže (podle mého názoru) je lepší se učit citem a ne memorovat nazpaměť.

Tento jazyk je také velice čistý. Islanďané nemají rádi přejímání cizích výrazů a ze všech sil se snaží tomuto procesu bránit. V poslední době se sice už používá řada cizích slov přejatých zejména z angličtiny, stejně je to ale zanedbatelné množství ve srovnání s jinými jazyky.

Islanďané svůj jazyk prostě milují a jsou na něj patřičně hrdí, jako ostatně na cokoli jiného spojeného s jejich zemí. Nutno ovšem podotknout, že ne vždy ho bezpečně ovládají. Dost často dělají velké chyby v pravopise a vysvětlit např. nějaký gramatický jev bývá nad jejich síly.

Na druhou stranu lze ale říct, že tím pádem nejsou ani hákliví na chyby, které dělají cizinci. Můžete mluvit jako „tatar“ a pokud se dostanete na tu správnou vlnu, což je hlavně o vcítění se, budou vám rozumět. Což je přinejmenším pro mě skvělé.

Tolik ode mě o dni islandského jazyka a islandštině jako takové. Pokud máte nějaké dotazy, ráda je zodpovím jako obvykle v diskusi pod článkem.