Když mi můj kamarád při obědě mimoděk sdělil, že byl na Islandu na rybách a zda bych se tam s ním nevypravil, neváhal jsem ani vteřinu. To musí být nádhera. Skandinávii jsem za účelem rybolovu navštívil více než třicetkrát a považuji ji za zemi rybářskému sportu zaslíbenou, přesto Island, který k ní nepatří, byl pro mě velkou výzvou. Předpokládal jsem velkou podobnost přírody i rybářských možností právě se Skandinávií. Avšak poprvé jsem se rozhodl vydat na lov ryb letecky s plánovaným omezením výstroje a výbavy. Rád bych čtenářům tuto pro našince méně obvyklou lokalitu přiblížil.
Každý rybář je i veliký milovník přírody a mám-li podat nějaké informace o této nádherné drsné severské zemi, musím ji zmínit.
Po přistání v Keflavíku (asi 40 km od hlavního města) jsme vyrazili zapůjčeným autem podél západního pobřeží až k nejsevernějšímu cípu Islandu do malé osady Sudavik. Srpen – období léta - nás na Islandu přivítal teplotami 9-12 stupňů, zataženou oblohou a velmi se střídajícími přeháňkami. Nevím, snad mají někdy i sluníčko, ale na nás vykouklo jen sporadicky, aby se podívalo, jestli se dá bez něj žít. Vítr za našeho pobytu prakticky neustal. Cestou na severu objíždíte mnoho fjordů, avšak na rozdíl od Skandinávie prakticky neobydlených, s minimem usedlostí a s jediným „větším“ souměstím Isafjardarbear, kam jsme jezdili nakupovat. Jelikož se na Islandu prakticky nenachází žádné stromy, většina staveb je na rozdíl od Skandinávie zděných a betonových. Avšak geotermální vytápění, které jsme v srpnu byli nuceni používat, zajišťovalo krásné pohodlíčko. Vybavení bylo standardně na velmi dobré úrovni. Ihned po příjezdu cca v 18:00 jsme se po krátké přestávce hrnuli do přístavu. Moře bylo klidné, pofukoval mírný vítr a samozřejmě poprchávalo. Jelikož se zde chytá často v extrémnějších podmínkách, velikost a kvalita lodí tomu odpovídá. Kdo čekal malé čluny se závěsnými motory je mimo. Cca sedmimetrové kabinové lodě s vysokými borty vybavené vestavěnými motory VOLVO PENTA, GPS navigací, sonarem a nezbytnou vysílačkou byly přesně to vybavení, se kterým jste se na moři cítili bezpečně. Ačkoliv to není striktně vyžadováno, je dobré vlastnit kapitánskou licenci a umět se alespoň v základu dorozumět anglicky, neboť musíte ohlásit výjezd na moře a také svůj návrat rádiem do hlavního přístavu. V případě rychle se blížících bouří také přístav svolává povinně lodě k návratu. Již třetí den se nám počasí dost zhoršilo a vítr a vlny ukázaly opodstatněnost těchto opatření. Tento fjord je otevřen na volné moře směrem ke Grónsku a umím si představit, co zde severní vítr dokáže.
Rybářské vybavení si zde kompletně zapůjčíte a nástrahy zakoupíte, nemusíte tudíž nic sebou vozit. Podle očekávání se jednalo o pilkrovací puty s multiplikátory a technika lovu byla stejná jakou třeba znáte z Norska. Zároveň Vám tu zapůjčí i kombinézy na moře. I když jsme toto věděli, již několik let na moři se synem jen vláčíme, tudíž jsem si od kamaráda zapůjčil tubus, naložil pruty pro těžkou přívlač a do kufru přibalil svou kombinézu. Vzali jsme si také nějaké gumy a malé vláčecí pilkry. Zároveň jsme přibalili i jemnější nádobíčko na „fresh water fishing“ v naději, že některou z početných říček či jezer navštívíme.
Okolo osmé večer už jsme vyplouvali na první „očichání“ terénu. Slunce zapadalo až kolem půlnoci, avšak zvedající se vítr a únava nás za chvíli zahnaly do přístavu. Vyjeli jsme jen na chvíli a kousek od přístavu, avšak tresky začaly útočit na naše nástrahy již po chvíli. Vzali jsme si jen dvě na večeři a začali se těšit na druhý den. Již ráno jsme vyrazili na „horká“ místa dále od přístavu a začali si pořádně namáhat ruce. Ryby braly ve velkých počtech na zlomech a v souvislosti s přílivem a odlivem se měnila jejich velikost. Je zde proti třeba Norsku jeden velký rozdíl. Ulovené ryby ukládáte na lodi do boxů s ledem a po příjezdu si vezmete ke konzumaci kolik chcete. Zbytek se každý den vyloží jeřábem lodi a ihned zpracuje v místním podniku. Pokud chcete ryby s sebou, připraví vám je ve speciálních boxech zamražené a krásně připravené vyfiletované kousky. Odpadá tudíž známé mordování se po návratu z moře ještě se zpracováním ryb. Sice si neodvážíte přesně vámi ulovené ryby, avšak k obrovské kvalitě zpracování to není žádný problém. Tento systém nám velmi vyhovoval, neboť sám o sobě vás nenutil vraždit vše, co vám přišlo pod ruku. Chytili jsme si vždy asi 2 ryby na večeři a dováželi jsme asi 8-10 kusů tresek. Brali jsme jen ty, co náš lovný zásah nepřežily nebo byly více zraněné. Počet ulovených ryb byl celkově veliký, metrovou délku jsem sice nepřesáhli, avšak měli jsme několik devadesátek. Překvapila mě velká druhová rozmanitost ryb proti třeba Norsku. Většinu úlovků sice tvořily tresky obecné, ale hodně jsme chytali tresky jednoskvrnné, tresky tmavé i tresky sajda (polak) a makrely. Syn lapil i mořského ďasa na kousek ryby a snažili jsme se ulovit i vlkouše; to se nám bohužel nepodařilo. Podle získaných informací je nejlepší období na trofejní velikosti duben a květen. Třetí den jsme chytali jen dopoledne, neboť nás čekal přesun na jih. Navíc nám vysadil v silném větru motor, tak jsme vyzkoušeli i místní „záchranný systém“.
Myslím, že rybolov zde přináší skvělou zábavu s troškou adrenalinu a v neskutečném prostředí. Žádnou výjimkou není zahlédnutí velryby, nejčastěji minke whale, které se jezdí do fjordu nabaštit. Stálý sníh na kopcích, rozmanitá obloha a přírodní scenérie vás zcela pohltí.
Průjezdy okolo říček, řek a jezer napovídaly, že sladkovodní rybařina nebude o nic méně zajímavá. Z časových důvodů k ní však nedošlo a naše vybavení se jen proletělo letadlem. Informace však již mám, povolenka vyjde na cca 900,- Kč denně na revíry se pstruhy a siveny. Povolenka na lososí revíry je neúměrně drahá, pohybuje se v ceně mnoha set euro, takže pro nás v nereálných hladinách. Charaktery řek jsou rozdílné, pozorovali jsme muškaře i vláčkaře na mělkých proudných potůčcích, ale i na dravých kaskádovitých úsecích větších řek. Na početných jezerech a jezírkách se také chytalo. Převládající rybolovnou technikou bylo chytání na mouchu, ale ani přívlač nebyla ojedinělá.
Naše cesta pokračovala do Reykjavíku, dále do vnitrozemí, viděli jsme vodopády, kouřící sopky, gejzíry a vše, co asi turisty na Island moc láká. Stejně jako další severské země Evropy je i Island země krásná, drsná, nedotčená a nezničená a obydlená skvělými lidmi. Doufám, že takováto zůstane i pro další generace.
Vrátili jsme se pouze s jednou myšlenkou - kdy se sem opět vrátíme?
Bedřich Nikl – GRILL TEAM