Čtení nejen na prázdniny
Co se událo na Islandu od začátku roku, měsíc po měsíci. Anekdoty z islandského dění z pera Pavly Dagsson Waldhauserové, Češky žijící na Islandu.
Leden
Tučný účet, tučný Čech
Se začátkem roku se nejprve v islandských novinách a pak i v reklamě v televizi, začal objevovat obézní muž s černým knírem a otrhaným oblečením. Říká se mu „feitur tékki“, což doslova znamená „tučný šek“ anebo „tučný Čech“. V reklamě se tak vždy tato kreatura přidá ke stolu k romantické večeři pro dva a hlas vás upozorní, ať u sebe máte vždy tučného Čecha, když jdete na večeři, nebo když hrajete golf anebo když vám přinesou balíček domů. Tento islandský herec v reklamě ovšem neznal ani slovo česky, a tak vždy udělal jen hlubokým hlasem huhu.. Po měsíci někdo upozornil tvůrce reklamy a v časopisech tak měl bublinu u pusy, kde bylo napsáno „ahoy!“. Takže jsme pro Islanďany národem tučných účtů!
Únor
Zase moc teplo
Tak loni to byl na Islandu nejteplejší leden v historii měření teploty a letos máme v Reykjavíku únor o téměř dva stupně více než normálně. Loni to bylo ale v lednu kurióznější, neboť mnohokrát byl teplotní rozdíl mezi ČR a Islandem 35°C, na severu 15°C na jihu - 20 °C.
Březen
Boj o makrely
Tak se nám pomalu ale jistě oteplují oceány, a podle toho se zařizují i jejich obyvatelé. To se ale vůbec nelíbí Evropské unii. Takto se letos v březnu hromadně rozhodly makrely, že se jim žije lépe v islandských než evropských vodách, a vydaly se směrem na sever. Islanďané, kteří tuto rybu ulovili málokdy, to uvítali a začaly se jimi zaplňovat sítě. Evropská unie ale dost jasně naznačila, že Island musí ryby vrátit do původního prostoru. Islanďan si ale makrelu ulovil ve svých vodách a zpátky ji rozhodně dávat nebude. Však je to první země, která navrhla a zavedla vzdálenosti výsostných vod od pobřeží. Stávalo se totiž, že britské a španělské flotily vylovily všechny ryby na cestě k místům, kde se třely a kladly vajíčka, a tak se nemohly další rok rozmnožit. Takže možná nás čeká „makrelí válka“!
Referendum nebylo o splácení dluhů
Jen jsem chtěla ujasnit, že Islanďané neodmítli v referendu splácet své dluhy, nýbrž zaplatit k nim ještě úroky, které si Velká Británie a Holandsko vymáhají za to, že vyplatili věřitele okamžitě. Banka Landsbanki již přes dva roky kapitál zadržuje, stále shromažďuje splátky, nikomu nepůjčuje a KONEČNĚ snížila nesmyslně vysoké úroky. Vypracovávala listinu dlužníků podle priorit. Během letoška může vyplatit téměř dvě třetiny věřitelům Icesave až do výšky 90%. Nesmíme zapomenout, že Britové dali Island na listinu „bankovních teroristů“ a v zemi nikdo nemá nejmenší náladu platit za pár tunelářů a vládu ještě další úroky, které si v tragické situaci chtějí mocnosti vydobýt od zhruba 160 000 ekonomicky aktivních obyvatel.
Duben
Žárovka už je i na Islandu otázkou designu
Tak už je to tady! Evropská unie zakázala Islandu používat staré klasické žárovky jako asi před rokem u nás. Samozřejmě, celý svět by měl šetřit energii, ale zrovna Island, kde se díky geotermální energii rozhodně energií nešetří? Svítí se i během polárního dne, na horkou vodu fungují i topení, či venkovní bazény. Dokonce jeden chodník v Reykjavíku radši vytápějí, aby nemuseli v zimě odnášet sníh. A o geotermální pláži, kde se vyhřívá studená oceánská voda, nemluvě. Specielně v barech a hotelích toto nařízení odmítají a žárovka se tak stala záležitostí designu! A řeknu vám, je to rozdíl jít na pivo pod žárovkou než pod zářivkou!
Květen
Cigarety pouze v lékárně
Islandští politici to nemají lehké, ale i v této době je evidentně čas na zajímavé návrhy. Jedna poslankyně navrhla, aby byl prodej cigaret povolen pouze v lékárnách a na lékařský předpis. Hlavním důvodem je zamezit dětem jejich nákup. Dětmi myslela věkovou skupinu 16 let. Roztrhla se měsíční vášnivá diskuze, která vyvrcholila tím, že kouření bude zakázáno i ve filmech. Proti tomu se postavila unie umělců. Kouřící Islanďané a hlavně místní zahraniční mafie se tak začali připravovat na nákup a prodej krabičky cigaret na ulici od dětí z plastových tašek. U nás by ale takový zákon jistě pomohl našim zdravotním pojišťovnám.
Další polární medvěd doplaval, kam neměl. Na Island.
Tak už čtvrtý chudák z polárních oblastí doplaval na kře na Island a vyběhl si odpočinout po zemi islandské v končinách opuštěných západních fjordů. Podle pravidel byl hned zastřelen. Islanďané odmítají mít v zemi od pradávna jakéhokoli predátora, odnáší to medvědi i mroži, vlastně i tuleni. Důvod jedna je, že s takovým zvířetem je nemožné sdílet zemi, a druhý, že jsou plní virů a nemocí. Muzeum se tak plní vycpanými medvědy. Starosta Reykjavíku Jón Gnarr ale vytvořil konto na vybudování útulku. To je jediný Islanďan s opačným názorem, kterého znám. Pro ostrovany je těžké pochopit, že i my sdílíme zemi se zmijemi, sršněmi, či divokými prasátky.
Červen
Ovocné stromy
Tak konečně! Na Islandu už nebudou růst jen nudné banány ve skleníku! Do země přivezli na výsadbu 1800 stromů jabloní, třešní a švestek! První úrodu očekávají již za tři roky. A pak už konečně nebudou muset pálit jen brennivín z kmínu, anýzu či jiných místních bylinek. Islandská slivovice nezní vůbec špatně!
Napadený polární medvěd
Za poslední tři roky se hlavní reykjavícká promenáda Laugavegur proměnila v hnízdo turistických obchodů se suvenýry. Ostatní přirozeně zbankrotovali. Díky tomu je na ulici před obchody velké množství obřích, vycpaných, umělých, polárních medvědů, kterým se trochu ušpinila srst sopečným popelem. Koncem června ale jeden medvěd nepřežil agresivní útok muže v nočních, ale stále světlých, hodinách. Ráno byl nalezen mrtvý a zdevastovaný. Prý šlo o sebeobranu, tak je to na Islandu i s těmi živými, že?
Jak to, že na ostrově Surtsey rostou rajčata?
Každý z nás jistě zatoužil podívat se na teprve nedávno čerstvě vynořený ostrov z mořského dna - Surtsey. Je mu teprve 48 let a vznikl spektakulární erupcí přímo z mořského dna, která trvala 3 roky 7 měsíců a skončila právě v červnu 1967. Od té doby se toto místo považuje za nejcennější původní přírodní krajinu, která se vyvíjí bez zásahu člověčí činnosti, a všem kromě vědců je na ostrov přísně zakázáno vstoupit, aby se systém nenarušil. Při poslední expedici se ale biologové nestačili divit, na jakou rostlinku nenarazili. Byla to sazenička rajčete. Po dlouhých teoriích, jak se tam mohla dostat, se došlo k velmi vtipnému závěru. Ano, ano, je to tak. Jeden z týmu expedice se přiznal k nutné potřebě si během výzkumu odskočit a takové semínko projde velmi jednoduše trávicí soustavou.