V této části bych se rád pokusil shrnout praktické rady a zkušenosti pro ty, kteří uvažují nebo někdy uvažovali o možnosti studia na Islandu, ale nemají nejmenší představu o tom, co to může obnášet. Článek je z roku 2001 a od té doby se změnily mj. adresy úřadů a hlavně občané ČR již nepotřebují pracovní povolení ani zdravotní testy k získání povolení k pobytu (za to se nicméně platí 4000 ISK a dále 2000 ISK za jeho prodloužení.

Co na Islandu studovat

Island má samozřejmě svou vlastní univerzitu (Háskóli Íslands), na níž lze, stejně jako kdekoliv jinde, studovat prakticky cokoliv. Přesněji řečeno, není to jediná škola vyššího typu (viz odkazy na stránkách HÍ), ale patrně bude stát v popředí vašeho zájmu. Většina lidí asi přijíždí na Island studovat islandštinu - tedy jazyk, ale i literaturu, historii a kulturu vůbec. Další výraznou skupinu tvoří ti, kteří zde studují další obory, na které je Island jako stvořený, tedy hlavně geologii a meteorologii. Mnoho studentů sem přijíždí prostřednictvím krátkodobých výměnných studijních pobytů v rámci mezinárodních a meziuniverzitních programů na jeden až dva semestry.

Ke studiu islandštiny, včetně základů literatury a historie, slouží zvláštní kurz, zvaný Islandština pro zahraniční studenty. Jedná se o tříletý studijní program, zakončený bakalářskou zkouškou. První ročník usiluje o rychlé získání hlubší znalosti jazyka (týdně 4h gramatické teorie, 4h praktických cvičení psaného jazyka a 4h cvičení mluveného jazyka a výslovnosti), v druhém začíná už intenzivnější četba původní literatury a studium dalších historických a kulturních souvislostí, samozřejmě provázené neustálým prohlubováním znalosti jazyka a jeho systému. Třetí ročník završuje bakalářská práce. Komu by se snad 12 hodin týdně zdálo málo, nechť počítá také s větším množstvím domácí práce a samostudia. Ke studiu bývá ročně přijímáno několik desítek studentů ze všech koutů světa, rozdělených na několik skupin (na cvičení 4 až 6 skupin po 10-15 studentech).

Formality

Ke studiu je třeba se samozřejmě včas přihlásit. Termín pro následující školní rok bývá už v půlce března. Registrační poplatek je na islandské poměry vcelku symbolický - v roce 2003 činil 32500 ISK. To je vše, co vás studium samotné bude stát. Podobnou částku však ještě budete muset vynaložit za učebnice a nepoměrně větší za "přežití". Také zřejmě není na škodu si s předstihem zajistit ubytování v Reykjavíku (viz dále). Oznámení o přijetí ke studiu si dobře uschovejte, může se vám hodit jednak u islandské pohraniční kontroly, ale hlavně pak při registraci a vyřizování dalších formalit. Je také vhodné si zajistit nějaké cestovní zdravotní pojištění. Pro jistotu si také nechte na cestu zhotovit několik pasových fotografií. Vízum není potřeba. Pokud se vám nepodaří pobalit vše potřebné do váhového limitu pro leteckou přepravu, není problém posílat další výbavu pomocí poštovních balíků, jak z domova na Island, tak z Islandu domů. Lze posílat balíky o váze až 15kg za cenu kolem 3000 ISK (u nás je váhový limit snad ještě větší a cena srovnatelná, tedy něco přes 1000Kč).

Školní rok začíná s počátkem září. Podzimní semestr končí už v listopadu a prosinec je zkouškovým obdobím. Po Novém roce začíná jarní semestr, končící v březnu. Měsíce duben a květen jsou opět určeny ke zkouškám (a týdenním velikonočním prázdninám).

První věcí, kterou po příjezdu musíte získat je islandské identifikační číslo. Přidělí vám ho místní "matrika" (Hagstofa Íslands, Skuggasund 3, 101 Reykjavík, tel. 5609800), jejíž kancelář se nachází v malé uličce za budovou Národního divadla, mezi ulicemi Lindargata a Sölvhólsgata. Zde budete potřebovat jednak pas, a patrně potvrzení o přijetí ke studiu. V žádosti o identifikační číslo (kennitala) je mimo jiné i kolonka, zda potřebujete toto číslo kvůli studiu či kvůli zaměstnání. Toto číslo (tedy jeho znalost), podobné našemu číslu rodnému, vám bude po celou dobu jakýmsi identifikačním průkazem. Můžete si zde také vzít brožurky se základními informacemi pro imigranty, které tu mají v mnoha jazycích, včetně polštiny, ovšem nikoliv v češtině. Zde také budete hlásit případné změny vašeho bydliště a nakonec i odjezd ze země. Také je třeba zde nahlásit získání povolení k pobytu.

S potvrzením o přidělení ID se můžete konečně jít zapsat do hlavní budovy univerzity. Kancelář (Nemendaskrá, tel: 5254309, fax: 5254317) se nachází v pravém křídle hlavní budovy se vchodem od ulice Saemundargata. Zde vyplníte stručný formulář a zapíšete si konkrétní předměty (číslo a název) dle oboru svého studia, případně jakékoliv další, o které máte zájem. Zapisují se předběžně i předměty na jarní semestr. Na začátku semestru má student k dispozici ještě určitou lhůtu (několik týdnů), aby si zapsal i další předměty. Odvolat je (tedy hlavně zkoušky) je možné až téměř do konce semestru (asi kromě dvou posledních týdnů před zkouškami). Konkrétní data vám sdělí v kanceláři. Předměty lze vypisovat podle ročenky se seznamem všech oborů a předmětů, kterou vám zde půjčí. Také se zde dovíte, kde a kdy si můžete nechat udělat (zdarma) studentský průkaz ISIC, který budete určitě potřebovat.

Při delším pobytu na Islandu se nepochybně vyplatí zařídit si účet v některé místní bance. Obě velké národní banky (Landsbanki a Búnaðarbanki) mají ve městě několik poboček, většinou nedaleko od sebe, obě mají také pobočky hned vedle areálu univerzity u "náměstí" Hagatorg, v hotelu Saga a vedle v budově univerzitního kina, a obě nabízejí prakticky shodné služby. Vedení prostého účtu s elektronickou platební kartou (limit asi 14000 ISK denně) nestojí ani korunu (kromě opět celkem symbolického ročního poplatku cca. 300 ISK za vedení karty) a zdarma dostanete (požádáte-li o to) i celé osobní bankovnictví přes internet. Jediným dalším poplatkem je asi 11 ISK za každou platbu kartou na přepážce (složenky, účty za kolej, apod.). Kartou lze přímo platit (bez poplatku) ve většině obchodů v Reykjavíku (dokonce i v taxíku, má-li někdo dost peněz), nebo vybírat hotovost z četných bankomatů. Vystaví vám ji během několika dní. Budete potřebovat pasovou fotografii a možná i povrzení o přidělení identifikačního čísla (pokud je ještě čerstvé).

Protože turistický pobyt na Islandu je limitovaný na tři měsíce, je třeba si do té doby zařídit povolení k pobytu. Pro našince, nečlena EU, to bohužel vyžaduje projít potupnou procedurou lékařských testů na nemoci typu AIDS, žloutenka, apod. Čekací lhůty jsou poměrně dlouhé (několik týdnů) a je proto dobré se jít co nejdříve objednat přímo na patřičné oddělení: <a http="http://www.hr.is/HR/]Heilsuverndarstöð], Barónstígur 47, 101 Reykjavík, tel: 5851300, fax: 5851313; konkrétně oddělení Berkladeild, tel: 5851390, fax: 5851315, prac. doba 8:20-16:15, za kostelem Hallgrímskirkja, na rohu ulic Barónstígur a Egilsgata, vchod do oddělení Berkladeild je z boku po malé lávce z ulice Egilsgata. Testy se patrně rok od roku liší, ale tradičním základem je test na tuberkulózu (vzhledem k tomu, že u nás se tyto testy a očkování provádí už v dětství na všech - o čemž ovšem Islanďané nevědí - může se test projevit vyjímečně i nepatrně pozitivně, pročež nezapoměňte lékaře v takovém případě na absolvování testů u nás upozornit, než zpanikaří) a odběr krve na ostatní testy. Doufejme, že pikantnější testy (rozbor stolice, apod.) už islandské lékaře definitivně přešly. Pokud ne, těště se na lákavou výzdobu kolejní (či jiné) lednice. Výsledky testů vám oznámí a sami zašlou na Imigrační úřad. Patrně si vyžádají vaši návštěvu dvakrát až třikrát.

Zatímco budete čekat na výsledky (nebo provedení) testů, můžete si vyplnit žádost o dočasné povolení k pobytu - Tímabundið dvalarleyfi (získáte ji na Imigračním úřadě, možná i jinde - viz dále). Je dvojitá, ale neobsahuje tak děsivé množství kolonek a dotazů, jako naše domácí úřední žádosti. Pokud budete vedle studia chtít ještě pracovat,je třeba vyplnit speciální oboustrannou žádost o povolení pracovní a pobytové pro studenty (Dvalar- og atvinnuleyfi námsmanns). Na část žádosti o pracovní povolení je ovšem potřeba získat souhlas islandských odborů (Stéttarfélag Efling, Sætún 1, tel: 5107500, fax: 5107501, eflingefling.is) , které nyní sídlí v nové moderní budově zcela na rohu ulic Sætún a Borgartún. Budova nebyla v roce 2000 ještě nijak zjevně označena číslem a proto nebylo snadné ji najít podle její adresy. Vchod je navíc zezadu a sídlí zde kdejaká organizace. Zde po vás budou chtít vědět, kde hodláte pracovat. Pokud řeknete, že v domově seniorů Grund, dají vám potvrzení ihned, jinak budou možná chtít nějaké potvrzení od budoucího zaměstnavatele. Ale Islanďané nejsou zlí, a i když ještě žádného vyhlédnutého nemáte, poradí vám, kde získat nějaký ten podpis. S vyplňenou žádostí a pasem se pak můžete dostavit opět na nedaleký Imigračním úřad (Útlendingaeftirlitið, Borgartún 30, 105 Reykjavík, tel: 5105400, fax: 5623375, e-mail: utlutl.is, prac. doba 9:00-15:00), kde jste si patrně už museli vyzvednout i formulář žádosti, pokud jste ho nesehnali jinde. Nachází se dále, v moderní budově po pravé straně ulice. Na úřadě se budou ovšem zajímat, jak se hodláte v jejich zemi živit. Pokud na to zapomenou, zavolají a budete muset na další návštěvu. Raději jim to tedy sdělte rovnou, a pokud máte doklad o nějakých financích, dejte jim ho k okopírování (dopis o přidělení stipendia, výpis z bankovního účtu, apod.). Pokud žádné finanční zázemí nemáte, dostanete patrně povolení kratší, jen na délku jednoho semestru, a k jeho prodloužení budete muset možná prokázat, že jste opravdu úspěšně studovali a neměli studium jen jako zástěrku k pobytu a práci. Z úřadu vám asi během týdne dají vědět (v případě pracovního povolení dostanete písemné vyrozumění od Úřadu práce), a pak si můžete vyzvednout (nebo nechat na dobírku zaslat) malou kartičku s povolením k pobytu (a příp. práci) na omezenou dobu, za níž zaplatíte 500 ISK. I pokud máte dost peněz či stipendium, v současné době nedostanete povolení k práci na dobu delší než je školní rok, tedy do konce května. Poté je třeba požádat o prodloužení. Pokud budete prodlužovat i povolení pracovní, musíte rovnou donést i formulář s pracovní smlouvou, podepsanou zaměstnavatelem. Tyto formuláře, spolu s žádostí o prodloužení povolení, si můžete vyzvednout na Úřadu práce v centru města, v ulici Tryggvagata (Vinnumálastofnun, Hafnarhúsi við Tryggvagötu, 150 Reykjavík, tel: 5154800, fax: 5112520).

Bohužel, vše výše popsané podléhá změnám, a tak dnes (2002/2003) už ani student nezíská pracovní povolení hned, ale až donese první potvrzení o splněných zkouškách, čili až po prvním semestru. Chce-li student pracovat od začátku, musí si už patrně požádat o povolení z domova (nejlépe prostřednictvím svého budoucího zaměstnavatele, s nímž se musí předem domluvit), ještě než se na Island vydá, tedy stejně jako kdokoliv jiný (nestudent). Můžeme snad doufat, že se situace časem opět zlepší po našem vstupu do Evropské unie. Situaci bohužel komplikuje nejenom vzrůstající zaměstnanost na Islandu, ale také vzrůstající počty "falešných studentů".

Ubytování

Bydlení v Reykjavíku je finančně nepochybně nejnáročnější zátěží českého studenta. Každý měsíc přijde na 20-25 tisíc ISK, bez ohledu na to, kde člověk bydlí. Ubytování je dobré si zajistit předem. Míst na kolejích je tradičně nedostatek, ale nebývá problémem sehnat podnájem (hlavně u starších lidí, kteří ovšem mají často více či méně zvláštní a přísné požadavky na své podnájemníky) nebo si pronajmout celý byt či část domu za 50 a více tisíc ISK měsíčně a sdílet jej s jinými studenty. Nájemné na osobu vás ale patrně vyjde vždy na částku zhruba stejnou. Cena nezávisí ani nijak výrazně na tom, zda je bydlení přímo v centru nebo trochu dále.

Univerzitní koleje mají samozřejmě četné výhody. Jsou strategicky umístěny přímo u areálu univerzity a není odsud tudíž daleko ani do města. Mohou být také vybaveny internetovými přípojkami pro studenty s vlastním počítačem. Větší komplex kolejí v ulici Eggertsgata je navíc uzpůsoben k rodinnému bydlení. Na Islandu se studenti nepovažují za děti, jako u nás, ale za dospělé, kteří mají právo na soukromý život a vlastní rodinu. Proto je velká část budov uzpůsobena jako kompletní vícepokojové byty (ve stylu 3+kk) a také v nich bydlí studentské rodiny s dětmi. Ostatně, některým studentům už je dávno přes třicet. Ostatní, zatím bez dětí, bydlí například v bytových jednotkách koncipovaných jako dva samostatné pokoje se společnou kuchyní a sociálním zařízením. Nikde nemusí dva lidé sdílet jeden pokoj, ani na staré koleji Gamli garður, kde je nanejvýše jedna velká společná kuchyň a sociální zařízení pro jedno patro s asi 16 pokoji a tedy i obyvateli. K dispozici bývá kdesi ve sklepě obvykle i pračka a sušička (za symbolický poplatek asi 50 ISK, nebo i zdarma), někdy i žehlička. Na kolejích bydlí i mnoho studentů, jejichž rodištěm je přímo Reykjavík a jejichž rodiče bydlí třeba nedaleko, neboť mláďata se zde osamostatňují rychleji a nadšeněji, než je tomu u nás.

Žádost o kolej je třeba podat do 20. června na správě kolejí, v budově Centra studentských služeb: univerzitního knihkupectví, cestovní kanceláře a kdoví čeho všeho ještě (Félagstofnun stúdenta, Hringbraut, 101 Reykjavík, tel. +354-5700-700, fax: +354-5700-709 - pozor, tato čísla se mohla změnit! - e-mail: fsfs.is), hned vedle hlavní budovy univerzity).

Bydlení mimo kolej může mít také své výhody, například bližší kontakt s Islanďany. Nezapomeňte ovšem, že větší vzdálenost od školy může díky poplatkům za městskou dopravu zvýšit také vaše každodenní výdaje. Studentská rada (SHÍ), sídlící na stejné adrese (viz výše, tel. +354-5700-850, fax: +354-5700-855, e-mail: shihi.is) shromažďuje adresy bytů a pokojů, které jsou k dispozici. Pro studenty v rámci výměnných pobytů zajišťuje ubytování také kancelář pro mezinárodní vzdělávání (Office of International Education, Neshagi 16, 107 Reykjavík, tel. +354-5254311). Další možnost nabízejí inzeráty v místních novinách DV.

Studentské menzy na Islandu nemají, pročež se student musí zaopatřit sám a za plnou cenu. V budovách univerzity se sice nacházejí malé kantýny, jejich sortiment je však omezený, zato ceny jsou zcela (islandsky) standartní. Jako v celé Skandinávii, i tady přijde jídlo v restauraci, bufetu či stánku na ulici na sumu nepoměrně vyšší než při vlastním kuchtění. Pokud se zaměříte jen na vlastní kuchyň, může vám k výživě stačit i pohých 10000 ISK měsíčně, a to i bez nějakých ústupků vlastnímu zdraví (o tom více příště). Chcete-li však držet krok se svými kolegy a místní mládeží, navazovat známosti a kontakty, zvednou vám pravidelné návštěvy kaváren, barů a tanečních zábav rozpočet několikanásobně.

Průběh studia

Samotný průběh studia se až tak neliší od toho, co známe od nás a ještě spíše ze zahraničí. Pravidelná návštěva přednášek a seminářů se výrazně vrátí u zkoušky (nebo aspoň u přípravy na ní), stejně jako aspoň nějaká snaha o domácí práci a přípravu. Při výuce jazyka to platí dvojnásob než u studia teoretických předmětů. Na menších seminářích teoretických oborů je obvyklý požadavek seminární práce. Prakticky každý předmět je zakončen nějakým druhem zkoušky, či aspoň ohodnocení na základě semestrální práce, apod. Zápočty zde nemají. Více už asi překvapí ceny místních učebnic. I ta nejtenčí skripta a pracovní sešity stojí v univerzitním knihkupectví aspoň 500 ISK, skutečné učebnice stojí, stejně jako jiné knihy, průměrně 2000-4000 ISK. Ceny slovníků se pohybují od 5 do 10 tisíc ISK podle kvality obsahu a velikosti. Obsáhlé slovníky a encyklopedie mohou stát i dvojnásobek. Učebnice je ovšem možné získat levněji od starších kolegů.

Po zkušenostech z českého vysokého školství možná překvapí lidskost a otevřenost vyučujících, na jakou jsou zvyklí spíše studenti z jiných zemí. Islandské tykání nikomu nebere na cti, a na univerzitě lidé nutně nepracují jenom proto, aby se uzavřeli před světem lidí do světa zaslepeného samoúčelného vědeckého bádání, nebo si budovali jakousi kariéru a akademickou slávu. Student tu není hlupákem, ale rovnocenným partnerem, byť třeba zatím nedaleko od začátku cesty svého vzdělání. Spíše než hlava plná nabiflovaných fakt, se tu hodnotí vlastní invence, kritičnost a schopnost vlastních názorů. Přátelskost vztahů mezi studenty a učiteli vždy závisí asi na jednotlivcích, nicméně otevřený a vstřícný přístup je tu spíš pravidlem. I když učitelé mohou mít své vlastní zažité metody a způsoby, které jen tak nezmění, mohou být sami zmatkáři a výuka nemusí každému vyhovovat, jsou tolerantní a mají spíše pochopení pro nové názory nebo pohledy a nedrží se nutně jen toho, co se sami někde dočetli nebo co jim osobně nejlépe vyhovuje, odmítajíce cokoliv jiného. A Islanďané asi spíše než kdo jiný budou mít i respekt k lidské individualitě a osobním i kulturním odlišnostem. Také si nejsem jist, v kolika dalších zemích je běžné, aby učitelé pořádali společná setkání a večírky spolu se studenty, třeba i ve vlastním bytě.

Člověka s idealizovanou představou o Islandu možná trochu zarazí průběhy zkoušek. Nervózní studenti si jménem spravedlnosti vymohli v poslední době velmi přísné podmínky. Písemné zkoušky probíhají v "agenty" pečlivě střežených učebnách s výrazným rozestupem psacích stolků, mezi nimiž strážci neustále obcházejí a hlídají. Student se na zkouškové archy nesmí podepsat, jedinou identifikací smí být jakési speciálně přidělené číslo (jehož korespondence s identifikačním číslem je ovšem stejně vyvěšena zcela otevřeně na seznamu na dveřích, takže smysl mi poněkud uniká). Na začátku zkoušky je navíc totožnost všech studentů zkontrolována na základě jejich ISIC průkazů. V poslední době byl dokonce omezen, ba přímo zakázán přístup vyučujících v průběhu zkoušky, aby nemohli nevyrovnaně radit a podpořit tak své případné oblibence! I když zkouška spočívá jen ve vyplňování nějakého formuláře s otázkami, má každý zkoušený k dispozici kromě poznámkových papírů také speciální sešit, sloužící alespoň jako desky, když už do něj nemusí udělat ani čárku, kromě označení svým číslem. Ústní zkoušky sice probíhají obvykle mnohem lidštěji, ale vždy musí být kromě zkoušejícího přítomen alespoň jeden nezávislý cenzor. Známkuje se na stupnici od 0 do 10 (s půlbody). Známky a jejich průměry od 9,0 do 10,0 jsou výjimečné, za první třídu se považuje hodnocení mezi 7,25 a 8,99, za druhou 6,0&nbsp;až 7,24 a třetí 5,0 až 5,99. Většina studentů si obvykle vyslouží známku 8,5.

Na konci roku, před ukončením poslední hodiny, je navíc učitel povinnen rozdat studentům dva listy hodnotícího dotazníku. Na prvním je velmi podrobná série hodnotících otázek, na druhém prostor pro slovní hodnocení kladných a záporných stránek výuky v daném předmětu. Studenti odevzdají vyplňené dotazníky zpět do obálek. Vyučující by neměl být během vyplňování už v učebně vůbec přítomen! První část dotazníku se automaticky hodnotí, kdežto ta druhá, popisná, se dostane do rukou vyučujícího (asi až po zkoušce), aby mohl sám zhodnotit svou práci a spokojenost svých studentů. Anonymita se ovšem zachovává, takže autora prozradí snad jen rukopis …

Kromě případných lokálních knihovniček v rámci kateder, mají studenti zdarma i registraci ve velké knihovně: spojení Národní a Univerzitní knihovny, v nové moderní červené budově za univerzitou, vedle hotelu Saga (Landsbókasafn Íslands - Háskólabókasafn, Arngímsgötu 3, 107 Reykjavík, tel. na oddělení výpůjček: 5255681). Po vystavení průkazky si mohou knihy půjčovat i domů (knihy standartně na měsíc, výpujčku lze i prodloužit, není-li na ni rezervace; pozor na poplatky z prodlení!), a to buď pomocí automatů (stačí přiložit průkazku, a pak po jedné každou knihu (pozor, neodstraňovat, dokud přístroj není hotov!), a nakonec si nechat vytisknout "účtenku") nebo osobně u přepážky. Nutno je také zadat kód (PIN), který vám sdělí při přidělení průkazky. Pokud vám automat špatně deaktivuje magnetickou ochranu a u východu začne poplašné zařízení pískat, vraťte se raději k pultu zde v přízemí a nechte si knihy zkontrolovat. U tohotu pultu se také knihy vrací, a to bez ohledu na to, v kterém patře jste si je vypůjčili. Pokud si knihy nepůjčujete s sebou, máte do knihovny přístup i bez průkazky. V přízemí lze nalézt především slovníky a obecné příručky, v prvním patře periodika, diplomové a bakalářské práce, a v druhém patře pak beletrii a odbornou literaturu, jakož i videokazety a CD disky či magnetofonové kazety. V suterénu se nachází archiv Národní knihovny se starými dokumenty a rukopisy.

Vedle dostatku pracovních stolků či pohodlných křesílek je v tomto velice milém, tichém a příjemném prostředí k dispozici i řada zcela izolovaných studijních komůrek, jakož i možnosti shlédnout videokazetu, či poslouchat hudební záznamy či jazykové nahrávky. Použití těchto zařízení je nutné domluvit s obsluhou. K dispozici jsou pochopitelně i kopírovací stroje na zvláštní karty (cena kopie se pohybuje od 10 ISK za stranu A4 výše, podle množství zakoupeného kreditu na kartě). Staré počítačové terminály lze využít k vyhledávání v databázi knihovny. Nové počítače lze navíc použít i pro běžnou kancelářskou práci. Studentům jsou navíc k dispozici stejně jako všechny univerzitní počítače i k práci s internetem a plným přístupem do univerzitní sítě. Databázi knihovny lze prohlížet i přes internet (www.bok.hi.is). K dispozici jsou databáze GEGNIR (knihy, časopisy, apod.) a GREINIR (jednotlivé články v časopisech). Přímo v knihovně najdete mimo jiné asi dvě poličky české literatury (překlady islandské, anglické i německé) a mezi islandskými knihami volně založené i překlady patřičných děl do češtiny. Ještě více českých tajemství skrývají podle databáze archivy. Při hledání beletrie nezapomeňte, že knihy jsou v regálech řazeny podle křestních jmen autorů!

Komu by nestačily mnohajazyčné zásoby knih v Národní knihovně, může například navštívit Severský dům (Norræna húsið, Sturlugata 5, 101 Reykjavík, naproti hlavní budově univerzity, tel: 5517030, fax: 5526476, e-mail: nhnordice.is, otevřeno denně 8-17, v neděli 12-17) s bohatou knihovnou severské literatury, hudebních a video nahrávek (a ročním poplatkem asi 500 ISK pro studenty), nebo městskou knihovnu v centru. Nejstarší a nejvzácnější islandské rukopisy budete muset hledat v Ústavu Árniho Magnússona (Árnastofnun, Árnagarði við Suðurgötu, 101 Reykjavík, tel: 5254010, fax: 5254035, e-mail: rosathi.is), o kousek dále v ulici Suðurgata, jižně od hlavní budovy univerzity. Pokud však chcete z této knihovny vidět více, než turistickou výstavku nejzajímavějších středověkých rukopisů (za turistický poplatek), budete muset získat povolení na základě seriózního důvodu.

Univerzita je pochopitelně dobře vybavena výpočetní technikou. K dispozici je řada pracoven s 10-40 moderními pracovními stanicemi a laserovou tiskárnou (prvních 100 stran má každý zdarma, další je třeba zaplatit na studijním oddělení, výtisk stránky stojí 10 ISK), v různých budovách univerzity, které bývaly otevřené od 7 do 22 hodin, v posledních letech se však otevírací doba o několik hodin zkrátila, zvláště pak o víkendech, a to, bohužel, v každé budově jinak. Některé z nich (například velká a jinak příjemná učebna v horním patře budovy Oddi) jsou průběžně využívány k výuce a v tuto dobu tedy nepřístupné (rozvrh visí u dveří a mění se i z týdne na týden!): pokud je studentů méně než počítačů, může vás tolerantní vyučující nechat pracovat, někteří vás však nekompromisně vyhodí, i kdyby měli pět studentů, nebo bez varování vypnou centrálním vypínačem monitory, takže si ani neuložíte rozpracovanou práci, což hrozí zvláště pokud nic netušící vpadnete do učebny během přestávky mezi dvěma bloky vyučování. Této vlastnosti velké učebny v Oddi také zneužívá jistý škodolibý vrátný při zavírání budovy po desáté hodině večerní, takže si vždy raději hlídejte, zda tu máte ještě co dělat, a pokud už ne, tak alespoň kdo právě vstoupil do místnosti a kam kráčí.

Novinkou je kromě zasíťování kolejí i pokrytí univerzitních budov bezdrátovým spojením, takže je možné se v rámci vnitřních prostor připojit ke školní síti i pomocí patřičně vybaveného notebooku bez pomoci kabelů.

Islandština v praxi

Asi první islandské slovo, které se člověk musí naučit, chce-li s domorodci komunikovat jejich mateřštinou, je "Ha!" (do češtiny nejlépe přeložitelné jako "Cóóó???" nebo "Cožééé???"), výraz podobný citoslovci, vytvářející v islandštině ovšem jakousi zcela svébytnou lingvistickou kategorii. Vyslovuje se hlasitě a důrazně, asi se stejnou intonací, jako když přistihnete souseda, jak vám na záhonku krade kedlubny. Ostatně: důrazně, sebevědomě a nahlas člověk musí mluvit vždy, pokud mu má Islanďan rozumět, i kdyby si nebyl jistý, zda jeho výrok obsahuje aspoň jednu gramaticky korektní koncovku a jedno správně použité slovo. Pokud Islanďan neporozumí, opáčí vám svým vlastním děsivým HA! a pokud se neleknete a neutečete, máte další šanci. Jakékoliv pokusy o výroky typu "Promiňte, nerozumím vám", byť pronesené sebedokonalejší islandštinou, vás okamžitě prozradí jako cizince a od svého protějšku už neuslyšíte více islandského slova.

Islanďané mluví cizími jazyky rádi a při každé příležitosti, kdy mohou, i když jejich znalost daného jazyka nemusí být nutně ani lepší než vaše znalost islandštiny (což většinou ovšem bývá …). Přinutit domorodce, aby s vámi mluvil svou mateřštinou tudíž může být velký problém. V případě některých turisticky frekventovaných prodejen v centru Reykjavíku se můžete dokonce snažit zcela zbytečně, a to i mimo těch pikantních situací, jaké vzniknou obzvláště když prodavač či servírka jsou sami cizinci neznalí islandštiny. Jedinou možnou formou řešení je totiž trvat na své islandštině a používat ji, i když váš protějšek stejně tvrdohlavě odpovídá anglicky. Buď ho o své schopnosti komunikovat islandsky přesvědčíte po několika replikách, nebo máte smůlu. Pokud však zvítězíte, může to být teprve začátek té definitivní porážky. Pokud Islanďan totiž opravdu přestane mluvit anglicky, začne mluvit opravdu islandsky. To znamená rychlou, hovorovou islandštinou bez ohledu na nutné hranice vašich znalostí a praxe. Když islandsky, tak islandsky! V tom případě závisí vše už jen na vaší odvaze a trpělivosti. Samozřejmě existují na Islandu i takoví jedinci, kteří už jsou vychovaní kontaktem s cizinci, a jsou ochotni mluvit s nimi nejen islandsky, ale dokonce i pomalu a srozumitelně. Takové setkání nepochybně velmi potěší.

Ač se islandština může naposlech zdát jako jazyk nepoužitelný k mezilidské komunikaci, není to tak zlé. Zpočátku si člověk možná všimne, že ono islandské "ha!" slyší všude a pořád, až to vypadá, že ani sami Islanďané se mezi sebou svým jazykem nedomluví. Spousta kombinací hlásek, obzvláště postaví-li se za sebe několik vhodných slov, vypadá nevyslovitelně. Řešení je ovšem prosté: co nelze vyslovit dohromady tak, jak by se mělo, to se taky tak nevysloví. Ostatně, čeština na tom není přece jinak, ač si to možná sami neuvědomujeme (viz známý vtip: "Řekni mi, Venco, tři roky se učim česky a pořád nevim, co znamená to 'šimsis'." "No přece esisisišim, vole!").

Co s volným časem v Reykjavíku

Zábavu i kulturu ve městě si každý nepochybně najde podle svého. Nesčetné kavárničky a restaurace, někdy kombinované s diskotékami, nabízí bohaté možnosti denního i nočního řádění, jakož i kvantitativně nejaktivnějšího a nejsnazšího kontaktu s místním obyvatelstvem. Většina pouličního života se odehrává už od čtvrteční do sobotní noci. Ještě po ranních zavíracích hodinách postávají do šesti či sedmi hodin po ulicích hloučky mládeže, většinou v notně podnapilém stavu, a řeší své osobní, vzájemné, společné či veřejné problémy. Ti, co už nepostávají, buď jezdí autem nebo chodí, a pokud si své problémy už stihli vyřešit mezi sebou, možná si je rádi vyřeší i s vámi …

Kulturněji zaměření jedinci mají k dispozici bohatou škálu aktivit, bohužel finančně ještě náročnějších. Divadelních představení i koncertů je dost - například výborného Islandského symfonického orchestru (Sinfoníuhjómsveit Íslands, P.O.Box 7052, 127 Reykjavík, tel: 5452500, fax: 5624475, e-mail: sinfoniasinfonia.is) , který hraje prakticky každý týden v sále Univerzitního kina (Háskólabíó) vedle hotelu Saga, ale cena jednotlivé vstupenky se pohybuje už v tisících ISK. Koncerty i různé výstavy a avantgardní akce se kromě divadel a tradičních sálů konají na mnoha místech - v kavárnách, kostelech, soukromých galeriích a sálech i pod širým nebem přímo na náměstích a ulicích. Na Islandu působí nemalá skupina českých hudebníků, takže se tu třeba v kostele nezřídka setkáte s česky mluvícím varhaníkem. Hledat Kjarvala v Kjarvalsstaðir asi napadne každého. Kromě Národní galerie (Listasafn Íslands, Fríkirkuvegur 7, Póstholf 668, 121 Reykjavík, tel: 5621000, fax: 5621312, e-mail: listnatgall.is, otevřeno denně 11-17 mimo pondělí, vstupné běžně 400 ISK, ale každou středu zdarma) s proměnlivým programem, stojí za pozornost také městská galerie (Listasafn Reykjavíkur, hlavní expozice: Hafnarhúsið v ulici Tryggvagata, otevřeno 11-18, čtvrtek do 19, vstupné běžně 500 ISK, každé pondělí zdarma), provozující mimo sebe sama také zmíněnou galerii Kjarvalsstaðir (v ulici Flokagata, otevřeno 10-17, středy do 19, vstupné shodně) a galerii svérázného sochaře Ásmunda Sveinssona (Ásmundasafn, na kraji ulice Sigtún, otevřeno v květnu až září 10-16, jinak 13-16, vstupné shodně), kterou určitě nepřehlédnete, neboť je sama neobvyklým uměleckým dílem. Návštěva kina je na Islandu také poměrně drahou záležitostí, navzdory tomu, že pražská multikina už i nás připravují na vskutku světovou úroveň, co se cen týče. Lístek přijde asi na 800 ISK. Vzácně lze dostat na některá představení studentskou slevu 100-200 ISK. To se týká hlavně kina Háskólabíó (Hagatorgi, 107 Reykjavík, tel: 5301900, fax: 5301901, tel. vstupenky: 5301919, e-mail: infohaskolabio.is). Promítají se pochopitelně především americké komerční trháky, proložené místní současnou filmovou produkcí. Starší islandský film se v kině objeví zřídka, pokud se nejedná o studentské promítání - o takových akcích se nejlépe dovíte ze studentské elektronické konference, do níž je každý student automaticky zařazen, takže je včas informován, čte-li si svou školní elektronickou poštu. Programy všeobecných událostí lze nalézt v novinách nebo ve zvláštních měsíčních brožurkách, které jsou k dostání v informačním centru (Bankastræti 2, 101 Reykjavík, tel: 5623045, fax: 5623057, e-mail: tourinfotourinfo.is) i leckde jinde.

Za zmínku možná stojí také turistické "Volcano show" (Hellusund 6a, Reykjavík, tel: 5513230, fax: 5529975, tel. info: 5522539, e-mail: volcanosimnet.is), malé soukromé kino, kde se turistům promítají filmy o sopečných erupcích na Islandu. Filmy jsou velmi zajímavé a cena je snesitelnější (nemluvě o tom, že kromě studentské slevy tu funguje jakási nepsaná výrazná sleva pro Čechy). Pokud si koupíte lístek na oba místní filmy, máte nárok také na shlédnutí krátkého, ale neméně zajímavého dokumentu o dřívějším životě na Hornstrandir.

Klidnější a levnější způsob trávení času člověk nalezne například v již zmíněné knihovně nebo v prostorách Severského domu (či navečer v prázdných univerzitních budovách). Lze zde studovat cokoliv a jakkoliv, učit se nebo si jen tak číst, vzdělávat se o Islandu nebo o amerických indiánech, islandsky nebo anglicky, a to v klidu a příjemném prostředí. Lze tu i poslouchat reprodukovanou hudbu nebo si pustit film. Nejenže to nestojí často vůbec nic, nebo jen málo, ale najdete tu věci, které vám ani koncerty ani kino patrně vůbec nikdy nenabídnou. Ať už z Islandu, jiné severské země, nebo odněkud úplně jinud. Co nenajdete ani zde, najdete možná v nějaké komerční videopůjčovně. Pokud si chcete nějakou knihu koupit pro sebe, lze využít nejlépe univerzitního knihkupectví (Bóksala stúdenta, ve zmíněném Centru studentských služeb), knihkupectví Eymundsson v ulici Austurstræti, nebo knihkupectví Mál og menning na Laugavegur. V prvních dvou dostanete studentskou slevu až 10 procent (u Eymundssona jen při platbě v hotovosti, jinak méně!). Mál og menning provozuje také malou turistickou pobočku se suvenýry vedle turistického informačního centra. Eymundsson má zase velkou prodejnu v nákupním středisku Kringla. Ceny knih jsem už zmínil: běžná beletrie začíná na cenách kolem 2000 ISK, velké specializované obrazové publikace mohou stát až 20 tisíc ISK. Mapy stojí 600 - 1000 ISK podle typu. Ceny kompaktních disků jsou neméně závratné - kolem 2000 ISK. Staré knihy lze také shánět v antikvariátech, například na bleším trhu v Kolaportið v přístavu, kde je lze sehnat i za několik stovek ISK. Možná vás překvapí takové množství starých knih v islandštině, a to se vůbec povětšinou nejedná o nám všeobecně známé klasiky! Pokud tu narazíte třeba na Poldaufův česko-anglický slovník, možná vás překvapí, nakolik si ho tu hondotí. Novější knihy lze výhodněji sehnat na velkých výprodejích, které se konají na podzim a na jaře v Perle.

Možnosti sportovního vyžití nebudou v Reykjavíku nepochybně o nic chudší než jinde. Univerzita má pochopitelně i vlastní sportovní centrum pro studenty zdarma. Čistý vzduch jistě ocení každý středoevropan. Podél pobřeží se lze procházet nebo i běhat, až na konec poloostrova Seltjarnarnes. Městský autobus vás doveze až na úpatí hory Esja. Vzdálenější lokality už jsou jen v dosahu dálkových autobusů. Bruslit lze v areálu v Laugardalur a za městem jsou i lyžařské sjezdovky na svazích hor Skálafell a Bláfjöll. Tam je třeba se dostat zvláštním autobusem. Lyže si lze půjčit i na místě. Asi největší atrakcí Islandu jsou ovšem termální koupaliště pod širým nebem. Mimo slavné, drahé a mělké Modré laguny na poloostrově Reykjanes, je k dispozici jen v Reykjavíku hned několik větších či menších koupališť. Největší je asi areál v Laugardalur, s 50-metrovým plaveckým bazénem, menším bazénem na hraní i s tobogánem, čtyřmi klasickými horkými hrnci s různými teplotami a jedním "společenským" a ještě jedním mělkým "talířem" k ležení. Nejblíže k univerzitě je Vesturbæjarlaug v ulici Hofsvallagata. Ve východní části města, zvané Árbær, se nachází nejmodernější a nejbublavější koupaliště, které ocení především děti. Jednotlivé vstupné se pohybuje mezi 200-250 ISK a ještě levněji vyjde při častějším navštěvování. V rámci všech reykjavických koupališť lze uplatnit například desetikupónovou předplatní vstupenku. Nejvýhodnější mohou být studentské dlouhodobé permanentky, které jsou někdy nabízeny ve spolupráci s univerzitou. O těch se dovíte opět ze studentské konference.

S poněkud svéráznější nabídkou oslovuje i cizí studenty obvykle antropolog Jóhann Brandsson (greenland@islandia.is, v nouzi možno vyzkoušet i univerzitní adresy: johannbrhi.hi.is nebo brjannhi.is, nebo přinejhorším kontaktovat robertvelar.is), který už nějakou dobu provozuje se svým kolegou mládežnickou ubytovnu v nedalekém východogrónském Kulusuku (spoustu obrázků a informací najdete i zde, na stránkách oficiální turistické stanice). Nabízí týdenní výlety do této vesničky za slušnou cenu asi 35000 ISK (většinu tvoří cena letenky a nově i extrémní letištní poplatky na Grónské straně). A to navíc na podzim či na jaře, tedy v době tamní zimy. Ač se to může zdát jako ztráta času v zajetí sněhu a ledu, jedná se ve skutečnosti o překvapivé seznámení s úplně jiným světem. Vzhledem k pásmu driftujícího polárního ledu bylo východní Grónsko, narozdíl od západního, "objeveno" jen před něco více než sto lety, a dodnes bylo civilizováno jen do jisté míry. V nevelké vesničce s dřevěnými domky, elektrickým generátorem a jedinou sprchou, tu žije několik stovek obyvatel, ještě ne tak zcela změněných naší kulturou. Teprve v posledních letech si děti v místní škole osvojují práci s počítači nebo třeba začínají provozovat čištění zubů. Zažijete tady výlet se psím spřežením či motorovým člunem mezi ledovými krami (za cenu řádově stovek dánských korun, nicméně stále mnohem nižší, než se nabízí v létě turistům). Scenérie okolních hor a naprosté pustiny a divočiny je přitom úchvatná. A zima je v těchto místech možná mnohem zajímavější, než léto. Při troše štěstí člověk může ochutnat tulení maso, při velkém štěstí i ledního medvěda (anebo také naopak …). A i když tu po pár dnech vyčerpá možnosti všech aktivit, bude odjíždět nepochybně poznamenán nečekanými a nepopsatelnými zážitky a poznatky, jakoby se vracel z úplně jiné planety.

Z čeho žít

Kdo teď očekává bohatý výčet stipendií, toho asi zklamu. Jediné, o kterém vím, je ono vládní, vázané na Českou republiku, udělované zásadně na základě žádosti českého ministerstva školství, které rozhoduje zatím vcelku jednoznačně ve prospěch kandidátů Filozofické fakulty Univerzity Karlovy, kde má hlavní slovo katedra nordistiky, … a tak dále. Kdo tedy nestuduje nordistiku, má bohužel asi předem smůlu. Stipendium, jehož výše se pohybuje asi na 90% jakéhosi islandského životního minima, si stačí každý měsíc vyzvednout osobně ve formě šeku na ministerstvu školství (Menntamálaráðuneytið, Sölvhólsgata 4, 150 Reykjavík, tel: 5609500, fax: 5623068, e-mail: posturmrn.stjr.is) hned za sochou na Ingólfshöfði (vchod je totiž hned z ulice Ingólfstræti). Navíc šťastný student dostane jednorázový příspěvek na učebnice (10000ISK) a volné vstupenky na koncerty filharmonie a představení Národního divadla (Borgarleikhús, tel. vstupenky: 5688000)- bohužel vyprodaného s takovým předstihem, že se tam člověk stejně na moc představení nedostane.

Běžný smrtelník si na své studium musí vydělat sám, což se na Islandu zdá být možná i méně kritickým problémem, ale není to nepochybně o nic méně namáhavé než jinde. Jak jsem zmínil, teoreticky lze přežít i s částkou kolem 30 tisíc ISK měsíčně. Za praktické životní minimum lze z islandského pohledu považovat asi zhruba onu částku měsíčního výdělku, která nepodléhá zdanění. V letech 2000 a 2001 to bylo 66 tisíc ISK. Do výše této částky se daně neplatí, zato se platí ze všeho navíc, a to téměř 40 procent! Průměrné platy se pohybují zhruba na dvojnásobku této částky. Chce-li člověk studovat a zároveň pracovat, musí si rozdělit týden na pracovní a studijní. V případě studia islandštiny lze obvykle využít volný pátek, sobotu a neděli. To ovšem vyžaduje pochopitelně plné nasazení jak pracovní, tak studijní, a téměř nulový volný čas. Lze si tak ovšem vydělat celkem bezpečně a i prostou prací oněch 60 tisíc ISK měsíčně. Fyzická a psychická únosnost je věcí jednotlivce i vybrané práce.

Pro začátek je v každém případě dobré si přivézt nějakou zásobu financí (to platí do jisté míry i pro stipendisty). Pokud je ta zásoba dostatečně velká, má člověk možnost práci odložit a peníze si vydělat zpět později, během svátků, zkouškových období či o prázdninách. Minimálně je ovšem potřeba mít peníze na učebnice a na nějakou dobu, než se člověku podaří sehnat práci. To může trvat podle úsilí a požadavků na práci třeba jen několik dnů, ale běžně několik týdnů, ne-li déle. S přemrštěnými požadavky na práci cizinec ovšem zpočátku daleko nedojde - možná ani skrze místní odbory k razítku na žádost o pracovní povolení. Na druhou stranu, říká se, že Island je, jakožto málá země, stále dobrou půdou k tomu, aby člověk ukázal, co v něm je, a prosadil se i bez pomoci protekcí, úplatků a u nás tak populárních "známostiček", neboť tady se na takové věci moc nehraje. To samozřejmě závisí i na zaměření - umělec má asi větší šanci něco změnit, než některá tradiční povolání, na která tu mají už sami víc než dost kandidátů. Většina studentů se ovšem asi začne ohlížet po něčem skromném a jistém. Na Islandu by vám němělo dělat problémy shánět si práci ještě předtím, než vám pracovní povolení zařídí. Pokud se na něm pracuje a není důvod, proč by vám ho neměli dát, zaměstnání najdete a možná do něj budete moci hned i nastoupit. Formality se už přece zařídí.

Jistotou zaměstnání pro každého je patrně domov seniorů Grund, nacházející se nedaleko univerzity, resp. kousek za knihovnou, na protější straně ulice Hringbraut. Tady mají snad vždy nouzi o pracovní síly, a popravdě řečeno, není divu. Žaludek si snad i zvykne, fyzických sil není potřeba tolik, kolik by se na první pohled zdálo, ale těch psychických bude asi potřeba zase více. Pomáhat lidem proti jejich vůli není moc vděčná práce, a jejich vůle nemusí být shodná s vůlí vašeho zaměstnavatele. Výhodou tohoto zaměstnání může být, že třeba polovinu pracovní doby můžete strávit studiem či četbou. Do jisté míry máte i možnost výběru, kdy budete pracovat. Podobných zařízení je v Reykjavíku samozřejmě více. A výpomoc potřebují často i nemocnice a jiná zdravotní a sociální zařízení.

Běžným zaměstnavatelem studentů a světoběžníků bývají bary, kavárny, restaurace, pouliční občerstvení, hotely a jiné podniky podobného ražení. V tomto směru nabízí Reykjavík se svými nepřebernými kavárničkami výběr, kde se určitě vždy nějaké místo najde, má-li člověk dost trpělivosti. S nedostatečnou znalostí domorodštiny není třeba si nutně dělat starosti. Možná nebudete v podniku prvním anglicky mluvícím číšníkem a patrně stejně dostanete spíše místo umývače nádobí či něco podobného. Stejně jako v prvním případě, i zde můžete dostat nějaké, více či méně omezené možnosti volby pracovní doby. Záleží na konkrétních potřebách podniku a na domluvě. Někde třeba jen potřebují dočasný záskok za někoho z personálu, jinde zase posily na období svátků či speciální události. U dlouhodobějších zaměstnání je možné se v tomto oboru domluvit s kolegy a dle potřeby si třeba i s někým vyměnit pracovní dobu na určitý den. Zaměstnání tohoto druhu má své výhody i nevýhody, obvykle opět podle konkrétního podniku. Může to být kouř či hluk, noční pracovní doby (pro někoho i výhoda), ruce rozmáčené od mytí nádobí, divoká atmosféra a střet s agresivními jedinci. Výhodou je bezprostřední kontakt se společností a do jisté míry i jednotlivými lidmi a možnost trénovat jazyk přímo naostro a v plném proudu. Platové ohodnocení se opět liší podnik od podniku, ale může být i vyšší než v prvním případě (orientačně 600-800 ISK hrubého za hodinu). Někde platí stále stejně, někde dostanete více za noční služby. Příplatky za speciální akce lze také očekávat (např. dvojnásobný plat za práci o silvestrovské noci, apod.) V malých kavárničkách se můžete domlouvat přímo se šéfem, v obrovském hotelu Saga vám zase dají vyplnit veliký dotazník, a už od nich neuslyšíte. Pokud vám někde řeknou, že vám zavolají (typický islandský klam!), raději jim zavolejte sami a klidně vícekrát a často. Pokud vám řeknou, že vám "v případě potřeby" zavolají, jděte se rovnou shánět po jiném zaměstnání - neznamená to vůbec nic.

Každý "tvrďák" se nepochybně bude zajímat o práci na Islandu tradiční. Tou je práce v rybářském průmyslu. Může mít dvě formy - ta první není nijak valně placená, není nijak fyzicky namáhavá, a v historii většinou tudíž připadla na chudé ženy a děti. Jedná se o nekonečné kuchání ryb. Pokud se vyrovnáte s rybím zápachem, bude se vám po pár dnech nepochybně o "tisících tresek na běžícím pásu" i zdát a budete si moct s populární islandskou rockovou kapelou zazpívat až do konce: "už nikdy nikdy nikdy nikdy víc … !". Druhá forma je naopak placená téměř zlatem: práce přímo na lodi. Tady ovšem asi fyzický výkon bude potřeba. A jistá psychická odolnost taky. Místní mládež se sice velkých rybářských výprav občas také účastní, ovšem těžko očekávat, že stejné podmínky obdrží i dospělý cizinec. Pokud se vůbec na palubu dostane. Variantou může být i ještě extrémnější fyzická práce v přístavu, která změří osobní sílu i odolnost jednotlivce ve všech směrech (spolupracovnící asi nebudou právě elegantní diplomati v obleku). Tímto způsobem si za jeden až dva dny můžete vydělat to, za co jinde budete přiměřeně dřít celý měsíc nebo ještě déle. Naproti tomu, i ti největší machři třeba po takových pár dnech velmi ocení týden i dva odpočinku.

Práce na statku na venkově je v době studia patrně vyloučena z důvodu problémů s dopravou. Zato je velmi zajímavou variantou k zalidněnému Reykjavíku, který, jak brzy každý zjistí, má se zbytkem ostrova vlastně poměrně málo společného. Na statku lze ovšem poznat Island opravdu z první ruky. Čas se na to najde během prázdnin, nebo kdykoliv jindy. Patrně nebudete potřebovat ani pracovní povolení, platit žádné daně a poplatky - stačí, když vám vaši hostitelé potvrdí na žádost o povolení k pobytu, že se o vás postarají. Zato odměna vás tu nečeká nijak závratně vysoká. Těch pár desítek tisíc ISK je však ve skutečnosti celkem dost, vzhledem k tomu, že má člověk navíc zdarma stravu, střechu nad hlavou, a obvykle žádnou možnost své kapesné vůbec někde utratit. Podmínky se mohou velmi lišit, stejně jako přátelskost a poctivost statkáře. Na práci lze narazit buď náhodou během cesty, nebo je možné si třeba dát inzerát do obtýden vycházejího selského plátku Bændablaðið (Bændasamtök Íslands, Bændahöllinni við Hagatorg, 107 Reykjavík, tel. +354-5630300, fax: +354-5623058) či přímo na internetové stránky tohoto sdružení sedláků. Nicméně, opět platí nespoléhat se na sliby a raději si pravidelně osobně zavolat a přesvědčit se, zda si to dotyčný sedlák nerozmyslel. Zjistit na prahu, že vás vlastně už nepotřebují, může být celkem nepříjemné, zvlášť máte-li za sebou hodně dlouhou cestu. Ideální samozřejmě je seznámit se s rodinou i místem ještě než se člověk na něčem konkrétním domluví. A stejně tak s nápní práce. Té může být poměrně dost a patrně také bude, přestože Islanďané obvykle nikdy nikam nespěchají. Péče o zvířata, nebo třeba i turisty, dokáže plně zaměstnat řadu lidí. Podle charakteru farmy tak mohou potřebovat posily v létě i v zimě. A při troše štěstí se tu člověk může stát téměř součástí rodiny.

Daně a daňová karta

Jak již bylo řečeno, daně platí na Islandu každý a platí se téměř 40 procent výdělku. Počítají se za celý kalendářní rok, ale váš zaměstnavatel je patrně bude strhávat z výplaty a odevzdávat každý měsíc. Do výše jistého minima (v roce 2000 to bylo zmíněných 66 tisíc ISK měsíčně) lze peníze vydělávat bez zdanění. To v praxi funguje tak, že z placené měsíční daně se odečte částka odpovídající dani z onoho minima. K této daňové slevě člověka opravňuje takzvaná daňová karta (Skattkort). Pokud ji zaměstnavateli nedoručíte, budete platit daň ze všeho. Vzhledem k tomu, že se jedná o částku přesahující 25500 ISK měsíčně (necelých 40% z oněch 66 tisíc), není tak úplně k zahození tento systém pochopit a dobře využít.

Situace se ještě více komplikuje, má-li člověk zaměstnání několik, což je na Islandu zcela běžné. Pokud někde jistojistě vydělává vždy více, než oněch 66 tisíc měsíčně, je nejlepší zde nechat celou daňovou kartu. Pokud ovšem ne, je lepší si ji nechat rozdělit. Daňovou kartu lze procentuálně rozdělit na několik dílčích karet. Každá vás pak opravňuje k daňové slevě v odpovídajícím poměru. Každý díl jen předáte jednomu ze zaměstnavatelů. Tam si ho také vyzvednete, když měníte zaměstnání, přičemž vám zaměstnavatel na zadní stranu karty zaznamená, nakolik byla během aktuálního roku opravdu využita a zda vám nezbyl nějaký přebytek, který ještě můžete do konce roku využít jinde jako další srážku z daní (neboť se počítají za celý rok). Daně se platí například i ze stipendia. Před zdaněním se ovšem z daněného základu odečte obvykle částka odváděná automaticky na důchodový fond ve výši 4 procent platu (to se týká všech trvalých platů, i státního stipendia, ale zřejmě ne brigád a přechodných zaměstnání).

Vzhledem k počítání daní za rok, ale odvádění měsíčnímu, se situace stává možná poněkud nepřehlednou. Proto uvedu příklad: Dejme tomu, že má člověk trvalé zaměstnání (či stipendium), kde vydělává pravidelně právě jen oněch pouhých 60000 ISK měsíčně a nikdy více. Vzhledem k povinnému odvodu 4% na důchodový fond tedy dostane 57600 ISK měsíčně. Což je jen 86% nezdaňovaného minima. Během roku si třeba najde další zaměstnání nebo pomocnou brigádu. Nejenže ve svém prvním zaměstnání nevyužívá daňové slevy naplno (ale jen z 86%), ale navíc se mu tam ještě nastřádal nevyužitý zůstatek daňových slev ve výši zbylých 14% za každý měsíc, který už uplynul od počátku roku (nebo od příjezdu do země). Pokud nechce nadále platit žádné daně z prvního platu, musí si tedy nechat daňovou kartu rozdělit v poměru 86:14 (nebo aspoň 90:10) na dvě karty s odpovídajícím poměrem. To znamená: vyzvednout si kartu u zaměstnavatele (v případě stipendistů na Finančním úřadě - Ríkisbókhald, v budově hned vedle Ministerstva školství, o kus níže, s vchodem opět z ulice Ingólfstræti), kde vám na její zadní stranu napíšou doposavad nevyužitou částku daňových slev, to jest v tomto případě částku odpovídající oněm 14% z celkové měsíční daňové slevy (asi 25500, jak jsem zmínil výše) vynásobenou počtem uplynulých měsíců; zakládání (o to se stipendista starat nemusí) i rozdělování daňových karet provádí Daňový úřad (Skattstjóri), ovšem jako cizince vás z městské úřadovny v ulici Tryggvagata patrně odkáží na hlavní centrum (Ríkisskattstjóri, Laugavegur 166, 150 Reykjavík, tel: 5631100, fax: 5624440, e-mail: rskrsk.is) na konci ulice Laugavegur, dále od centra, kde vám kartu rozdělí a přepíšou zmínku o nevyužitém zbytku na jeden z dílů (v tomto případě by to mělo být na tom menším dílu); větší díl daňové karty odnesete zpět svému hlavnímu zaměstnavateli a nadále u něj nebudete platit žádné daně, zato menší díl můžete donést svému novému zaměstnavateli, který vám teď bude moci odečítat z daní každý měsíc alespoň oněch 14% (nebo aspoň 10%) měsíční daňové slevy, a navíc vám jednoráznově může odečíst i onen (v tomto roce v prvním zaměstnání nevyužitý) přebytek, čímž dostanete zpět (ušetříte) peníze, které vám podle zákona náleží - vrátí se vám i to, že jste dopodavad "žili pod hranicí onoho minima".

Každý je také povinnen během prvního čtvrtletí odevzdat daňové přiznání za minulý rok. A to i zaměstnanec, který už sám nic neplatí, neboť všechny daně za něj odváděl během roku jeho zaměstnavatel. Formuláře je možné dostat (a následně i odevzdat) na zmíněném městském daňovém úřadě (Skattstjórinn í Reykjavík, Tryggvagata 19, 150 Reykjavík, tel: 5603600, fax: 5529576). Přiznání je možné vyplnit i na internetu, pokud si člověk požádá (opět ale na hlavním úřadě na Laugavegur 166) o přidělení osobního klíče (hesla). Podruhé (t.j. napřesrok) už vám klíč pošlou sami písemně poštou - anebo třeba předvyplněné papírové formuláře, je-li libo, které jen podepíšete a vrátíte! V přiznání stačí nenáročným a nemajetným cizincům vyplnit jen pár osobních identifikačních údajů, hrubé částky, vydělané za celý rok v jednotlivých zaměstnáních a jejich součet, do správné kolonky i odečítanou částku, odvedenou na důchodový fond, a nakonec součet všech odvedených daní. To vše lze ostatně snadno vyčíst z posledních výplatních listin, které dostanete pokaždé současně s výplatou. Pokud na vašem bankovním kontě navíc na konci roku přibyly úroky přesahující určitou částku, je třeba se zmínit i o tom v jiné části formuláře. I banka ovšem daně z úroků odvádí sama, takže není co víc řešit. Potřebné částky jsou uvedené na ročním výpisu z účtu, který se vždy zasílá v písemné formě (i těm, co používají internetové či jiné bankovnictví). Potom už stačí formulář na konci jen podepsat a odevzdat. Úřady si čísla přepočítají a zkontrolují, a v případě, že jste přeci jen na daních přeplatili, vám bude přeplatek zhruba koncem srpna zase od státu vrácen. Jak jsem zmínil, běžný zaměstnanec napříště stejně už dostává formuláře s předvyplněnými částkami, takže není třeba si dělat velké starosti, že by úřady měly problémy se špatně vyplněnými listinami nebo případnými chybami. Na Islandu se stejně všechno o všech ví, takže je otázka, proč člověk vlastně to přiznání vyplňuje.

Bystrý čtenář si možná povšiml, že část jeho výdělku zmizí na důchodovém fondu, který patrně na Islandu ani nikdy nevyužije. Je-li občanem například České republiky, která není členem EU, má jedinečnou možnost získat i tyto peníze (nezdaněné a ještě s úroky!) před odjezdem ze země zpět. Za tím účelem je třeba se dostavit na patřičný úřad (Söfnunarsjóður lífeyrisréttinda, Skúlagata 17, Reykjavík, tel: 5107400, fax: 5107401, e-mail: slsl.is) s cestovním pasem a nějakým dokladem o plánovaném odcestování (lodním lístkem či letenkou). Zde stačí podepsat potvrzení o převzetí a na ruku (ve formě šeku) dostat obsah svého naspořeného účtu.